Jedná se o masivní nasazení relativně jednoduchých dronů, vybavených výbušninami a schopných operovat až desítky kilometrů od místa startu buď pod kontrolou operátora, nebo dokonce zcela autonomně. Rád bych věřil, že si lidé, odpovědní za činnost českých zpravodajských služeb a připravenost bezpečnostních sborů alespoň částečně uvědomují reálnost hrozeb, které nově přináší nasazení těchto technologií na rusko-ukrajinském válčišti.
Rizikovými jsou jak obrovské množství zkušeností s používáním bojových dronů i ve velmi obtížných atmosférických podmínkách, při rušení signálu a za použití antidronových zbraní, tak velké množství poloamatérských „bastlířů“, schopných tyto drony modifikovat jako útočné zbraně a vyrábět víceméně podomácku výbušné prvky, ať už pevně spojené s tělem dronu, nebo shazované z podvěsu. A co je podstatné, objevilo se také velké množství operátorů, kteří se tyto donedávna ještě „hračky“ naučili bravurně ovládat. Ne všichni z výše jmenovaných si samozřejmě nechají své znalosti a dovednosti pro sebe. Peníze potřebuje každý.
Nástup bombardovacího letectva během první světové války zásadně ovlivnil charakter vedení bojové činnosti a přenesl válečná utrpení z fronty do hlubokého týlu. Stejně tak možné nasazení levných a snadno dostupných dronů, vybavených výbušnými systémy, schránkami s otravnými, případně radioaktivními látkami, nebo biologickým materiálem znamená kvalitativní skok ve schopnostech teroristů provádět zákeřné útoky na libovolné cíle. Od sportovních utkání, koncertů pod širým nebem a dalších míst shromáždění velkého množství lidí, přes prvky kritické infrastruktury, jako jsou rozvodny elektrické energie, čerpací stanice plynu, vodárny, letiště či jaderné elektrárny až po centra měst a hustě osídlené oblasti.
Možnost využít k provádění teroristických útoků drony také zásadně znehodnocuje pozemní protiteroristická opatření. Od kontrolních rámů, systémů rozpoznávání obličejů a betonových zábran proti vozidlům, až po ozbrojené vojáky a policisty v ulicích. A také staví před bezpečnostní složky zásadně nové požadavky. Od vybavení sofistikovanými systémy pro detekci a rozpoznávání dronů až po metody a prostředky bezpečné eliminace jejich nákladu.
Jak ukázal loňský útok Hamásu na Izrael, organizace, cvičící islámské teroristy, se velmi rychle učí a dokáží účinně uplatnit jak taktiku nasazení dronů, tak konstrukci a účinnost jimi nesených výbušných prvků. Nebo možná zásobníků se sarinem, sporami antraxu, případně radioaktivními látkami? Tyto znalosti pak mohou v „Evropě bez hranic“ volně šířit a potřebné technologie, výbušniny či jiná agens prostřednictvím již existujících pašeráckých sítí velmi snadno dopravit na libovolné místo v EU.
Jak je ve válce obvyklé, jak ruská, tak ukrajinská armáda dnes už mají ve válečné zóně velké množství systémů, určených k detekci, převzetí pod kontrolu nebo likvidaci dronů a překotně vyvíjejí další. Ale účinně chránit před těmito prostředky civilní stadiony, elektrárny, logistická centra distribuce zboží a potravin, velké společenské akce, nebo diplomatické čtvrti evropských či amerických měst s vysokou koncentrací obyvatelstva je prakticky nemožné.
Teroristé přitom nemusí používat pouze bezpilotní prostředky speciální konstrukce. Konkrétně v ČR lze bez většího rizika selhání nekalého zámyslu použít v podstatě libovolné volně prodejné a cenově dostupné drony, které lze jednoduchými úpravami z prostředku zábavy velmi rychle změnit v účinnou útočnou zbraň, účinně ohrožující životy, zdraví a majetek lidí.
Hrozba, kterou jsem zde nastínil, je reálná a rychle roste. Zajímá mě, která odpovědná složka bezpečnostního systému ČR se jí bude schopna ujmout a začne pracovat na způsobech její eliminace. Doufám, že nebudeme muset čekat až do první desítky mrtvých po vzdušném útoku na lidmi nabitý fotbalový stadion Sparty, nebo na vyprodaný koncert Pražského jara.
(rp,prvnizpravy.cz,fb,foto:arch.)
