Trumpův poradce pro národní bezpečnost Waltz tamtéž sdělil světu, že „Ukrajina sdílí Trumpovu vizi míru“ a ministr zahraničí Trumpovy vlády Rubio „... očekává, že s tím bude Rusko souhlasit“. Počítám ale, že se nedočkají. Ani jeden, ani druhý.

Je více než jasné, že ukrajinská „delegace“ jela do Rijádu pouze formálně, s cílem zajistit Američany připravenému „mírovému plánu“ punc oficiálnosti a vytvořit pozadí mediálního obrazu Trumpa mírotvůrce. Pokud Rusko navrhované dočasné příměří odmítne, měl by Trump důvod obvinit Putina ze sabotování mírového procesu a notovat si s EU. Pokud ho přijme, bude Putin čelit velkým politickým problémům jak doma, tak v zahraničí. Čili staré dobré ultimátum, upečené bez Ruska. Tentokrát ovšem s „bezvýhradným“ závazkem Ukrajiny zajistit americkým firmám přístup k ukrajinskému přírodnímu bohatství. Trump tak dostal co chtěl, a Zelenský nejspíš slib, že možná přežije. Když bude hodný. 

Nevím, jak tento útok vnímají Američané, ale mám pocit, že se jim příliš nehodil.  Jeho plánovače vedla nejspíš úvaha, že pokud Rusko v odvetu udeří na Ukrajinu, bude možné spustit celoevropskou mediální smršť na téma, že Ruská federace si příměří nepřeje a sabotuje ho útoky na území Ukrajiny. Povedlo se jim narušit očekávatelné diplomatické ruské odmítnutí příměří, na které by Trump mohl navázat oblíbeným „máváním klackem“ pro média a své obdivovatele v USA. Moc bych za to nedal, že tento tah nebyl součástí amerických plánů a jeho plánovači jsou mnohem blíže, než za oceánem. Putinovi teď vlastně nezbývá nic jiného, než tvrdě odpovědět. Otázka zní, nakolik tvrdá ta odpověď bude. A jestli bude skutečně znamenat přerušení dialogu USA – Rusko, jak to osnovatelé útoku nejspíš zamýšleli. Vzhledem k okolnostem bude možná daleko tvrdší, než Ukrajina a její sponzoři očekávají.