Jednání mezi Spojenými státy a Íránem v Islámábádu skončila bez dohody. Po více než dvaceti hodinách přímých rozhovorů oznámil americký viceprezident JD Vance, že k žádnému průlomu nedošlo a delegace se rozcházejí bez výsledku. Íránská strana následně potvrdila, že jednání nepřinesla dohodu, zároveň ale zdůraznila, že nelze očekávat zásadní posun během jediného kola.

Na situaci a především na způsob, jakým o stejné události informují světová média včetně České televize, se podíval publicista Pavel Šik, který upozorňuje, že rozdíl není ve faktech, ale v jejich zasazení do příběhu. Zvláštní pozornost věnuje ČT24, která podle něj v tomto případě působí vyváženěji než jindy a více než obvykle otevírá prostor i druhé straně, zároveň však klade otázku, proč takto nepostupovala i při informování o válce na Ukrajině.

„Jak se píše o krachu aneb ČT. Jednání v Islámábádu skončila v neděli ráno bez dohody. JD Vance odletěl domů, íránská delegace zůstala v hotelu, který už nyní opustila. Nelze upřít ani jedné straně, že by jednání bagatelizovala. Obě strany přijely do Islámábádu v dříve nepředstavitelné sestavě, delegace čítaly experty prakticky na všechny otázky a délka přímých ‚face-to-face‘ jednání 21 hodin ukazuje, že jednání byla připravena mnohem detailněji a konkrétněji, než nám dostupná média předem prezentovala.


Podle bývalého šéfa islámábádské policie byly zřízeny vstupní a výstupní body dostatečně daleko od hlavního komplexu, personál tvořili převážně vysloužilí bezpečnostní důstojníci. Islámábád byl prakticky uzavřen. Obchody, úřady i školy dostaly příkaz zavřít na dva dny předem. Tisíce příslušníků bezpečnostních složek, policie, paramilitární jednotky i armáda obsadily klíčové křižovatky, Red Zone byla zcela uzavřena a na hlavních příjezdových komunikacích včetně Express Highway vznikly řídící body pro přesměrování dopravy. Vláda vyhlásila pro Islámábád státní svátek na 9. a 10. dubna. Pro zahraniční novináře bylo zřízeno speciální mediální centrum s přístupem na speciální povolení při vstupu.

A nyní k tzv framingu. Fakta byla dnes ráno jednoduchá a stejná pro všechna média světa. Co se liší, je to, co média s těmito fakty udělají, komu dají první větu, čí výrok se stane strukturou článku a čí hlas slouží jako doplněk.

Americká média, Axios, NPR, CNBC přeložila výsledek do jasného rámce. Írán odmítl podmínky. Vanceova tisková konference se stala páteří reportáže, íránský pohled přišel v druhé polovině jako ‚druhá strana‘.

Čínský Global Times nepřišel s dramatickými soudy. Médium konstatovalo, že strany se rozcházely ve dvou až třech klíčových bodech, průlom nenastal. Žádné přímé obviňování Ameriky, žádná velká rétorika. Kdo čte Global Times pravidelně ví, že Čína konzistentně prezentuje americké požadavky jako strukturálně přehnané. Tentokrát byla zpráva až překvapivě neutrální.

Ruská RT zvolila jiný přístup. Zprávy sice stavěly oba narativy vedle sebe, ale větší prostor dostával íránský výklad včetně závěrečné strukturálně silné teze íránské agentury Fars, blízké revolučním gardám, že Washington nepřišel vyjednávat, ale ‚vymáhat vítězství, které nezískal na bojišti‘, což je propaganda.

Al Jazeera informuje překvapivě neutrálně, Saúdské Arab News informují vyváženě s velkým důrazem na pákistánskou roli, Emirátský The National popisuje proces bez soudu stejně jako Times of Israel, který hodnotí Islámábád jako americké jednání. Žádné z těchto médií nepřepisuje narativ jedné nebo druhé strany jako svůj výchozí rámec.

Pákistánský Dawn stojí stranou všech těchto os a je ze všech zdrojů možná nejpoctivěji čitelný právě proto, že jeho zájem je nejprůhlednější. Slovo ‚krach‘ se v pákistánské optice nevyskytuje. Islámábád z jednání vychází bez dohody, ale s diplomatickým kapitálem a Dawn přesně tuto hodnotu chrání. Není to dezinformace, je to framing podmíněný tím, že pro Islámábád bylo už samotné jednání z hlediska mezinárodní ‚image‘ to nejzásadnější.


To samo o sobě není obžaloba. Proč ale tento standard nebyl uplatněn důsledněji při zpravodajství o Ukrajině? Tzv framing není totéž co lež, ale není totéž co popis. Je to zapracování faktů do příběhu, který situaci uzavírá do jedné interpretace.

Odpověď se nabízí a je do jisté míry oprávněná. U konfliktu, který se nás přímo dotýká, vzniká tlak na ‚hodnotový rámec‘. U konfliktu vzdálenějšího ten tlak mizí a vrací se popis s malým detailem, které straně dáme větší vysvětlující prostor. Článek celkově nepůsobí jako verdikt, ale jako záznam situace. Americká strana říká jedno, íránská druhé. Čtenář nedostává závěr, musí si ho složit sám.

A ještě, asi nejzajímavější detail celého světového zpravodajství. Vanceův výrok má dvě části, ale mediálně přežila jen první. ‚Nedosáhli jsme dohody‘ se stalo v mnoha médiích titulkem. Je přitom velice logické, že íránská strana nemůže přijet po týdnech útoků do Islámábádu a během jednoho dne souhlasit se všemi americkými podmínkami.

A íránský výklad od ministerského mluvčího Bagháího, že ‚nikdo nemohl očekávat dohodu v jednom kole‘ je tak více než logický a je zajímavé, že se sice dostal prakticky do všech médií, ale není mu až například na saúdské Arab News přikládán odpovídající význam. Logiku toho vyjádření totiž pochopíme pouze s druhou větou amerického viceprezidenta, která se prakticky zase až na výjimky, ztratila nebo se ocitla na konci informací. Ten totiž k větě ‚toto je naše konečná a nejlepší nabídka‘ dodal větu ‚uvidíme jestli ji Íránci přijmou‘. Vše tedy nyní bude záležet na tom, jak jednání vyhodnotí Trump.

Je ale opravdu zajímavý, že ta druhá věta Vanceho schází nejen u čínského Global Times, ale překvapivě i u ČT24,“ napsal na sociální síti Facebook publicista Pavel Šik na adresu úrovně a objektivity vyváženosti České televize.