Válka na Ukrajině a rostoucí napětí na Blízkém východě jsou jasným důkazem toho, jak se dnešní konflikty odehrávají nejen na frontě, ale i v informačním prostoru. Vedle vojenských operací probíhá souboj interpretací, analýz a propagandy, který formuje pohled veřejnosti na dění ve světě. Zatímco jedni zdůrazňují geopolitické soupeření velmocí, jiní upozorňují na rizika manipulace a informační války, jež doprovází každý moderní konflikt.
V širším kontextu tuto situaci komentoval na sociální síti Facebook publicista Pavel Šik, který popisuje ruský pohled na aktuální vývoj kolem Íránu, zamýšlí se nad rolí velmocí a zároveň upozorňuje na to, jak významnou roli hraje propaganda a informační bias na všech stranách konfliktu.
„Přiznám se, koukám se pravidelně na ruský zpravodajský portál rt... a ne, nestydím se za to, stydím se spíše za Evropskou unií, která nařídila jeho blokování a tím porušila jedno ze základních práv svobodně přijímat a vyhledávat informace vepsané i do naší Ústavy.
Na něm publikuje své analýzy i Sergej Poletajev, informační analytik a publicista, spoluzakladatel a redaktor projektu Vatfor. Četl jsem od něj svého času jednu z nejlepších analýz ukrajinsko ruské války, kterou jsem překládal. Její věrohodnost spočívala i v tom, že tvrdě a pravdivě popisoval nejen ukrajinské, ale překvapivě otevřeně i ruské chyby, slabiny a prohry a věrohodně popisoval stav na tehdejší frontě.
Samozřejmě je vždy nutné mít na paměti, že je to Rus, ale i přes jeho mírný bias to bylo dobré doplnění informací v našich médiích, kde v té době byly publikovány pouze americké nebo ukrajinské pohledy, které biasem trpěly mnohonásobně více jak nám ukázal vývoj. Také je nutné poznamenat, že ohledně informační války kolem ukrajinské války měli Rusové tu výhodu, že vzhledem k - z jejich pohledu - pozitivnímu vývoji si mohli dovolit popisovat „pravdu“ narozdíl od Ukrajiny, která z vojenského hlediska byla nucena často mlžit, aby se nevytratila morálka.
Proč o tom píšu? Sergej před dvěma dny napsal analýzu k Íránu. A byl to zajímavý obraz ruského pohledu. Popsal poměrně věrohodně vzhledem ke stavu informací tři scénáře možného vývoje. Rychlý pád režimu a snahu Íránu o jednání s USA, vleklou dlouhodobější válku vzhledem k decentralizovanému íránskému velení, kde vojenské okruhy i jednotlivé brigády mohou fungovat nezávisle a jako třetí patovou situaci za měsíc, kde se budou zase naopak Spojené státy snažit o nějakou dohodu, aby se z války vyvázaly. Tu poslední variantu ale označil za nejméně pravděpodobnou, protože ač by to zřejmě Trump prohlásil za vítězství, ve skutečnosti by to byla porážka jak pro USA, tak pro Izrael a hlavně by to zasadilo vážnou ránu Trumpově zahraniční politice, kterou si politicky nemůže dovolit.
Popsal také velice věrohodně geopolitické nuance, které čtenáři západních médií často nejsou schopni po „masírce“ posledních let rozlišit. A to, že z trojice zemí Sýrie, Venezuela a Írán je Sýrie jedinou zemí, kterou lze považovat za opravdového spojence Ruska. Venezuela byla závislá na Číně a vztah Ruska s Íránem, navzdory jeho odporu vůči USA, byl vždy složitý a náročný.
Co ovšem popsal také velice věrohodně bylo, že navzdory tomu, že Írán a Rusko nejsou typičtí spojenci, jak si to představují čtenáři západního mainstreamu, tak prohra Íránu by pro Rusko nebyla výhodná. Odůvodnil to z ruského pohledu tím, že porážka Íránu by pravděpodobně posílila morálku Ukrajiny, ale mnohem nebezpečnější pro Rusko by bylo posílené sebevědomí USA.
Velice otevřeně přiznává, že pro Írán tedy bude klíčová vnější podpora, zejména ze strany Číny a Ruska. Tento vhled do ruského pohledu a správný odhad Ukrajiny, která je dle zpráv již nyní vojensky aktivní na straně americko izraelské osy, mně osobně tedy zcela jasně ukazuje, že nyní probíhají jednoduše dva proxy konflikty velmocí a že americké rozhodnutí napadnout Írán v sobě nese i další rovinu jakési snahy po špatném výsledku na Ukrajině vyrovnat pozici na šachovnici vůči hlavním vojenským rivalům. Jednoduše řečeno Rusko, Čína a Spojené státy v principu nyní ukazují světu, jak dalece se vyplácí být spojencem jedné, druhé nebo třetí velmoci.
Osobní poznámka: I vzhledem k tomuto faktu jsou pro mě osobně ruské informační zdroje ohledně íránské války méně věrohodné, protože lze očekávat stejný informační bias při popisování konfliktu a v informační válce, jakému jsme byli vystaveni po začátku války na Ukrajině, jen nyní z opačné strany. Rusové totiž dle mého budou mít hlavní zájem na tom, poštvat americké voliče proti Trumpovi a vyvinout tak tlak na ukončení konfliktu. A když si pročítám jednotlivé komentáře ke konfliktu v Íránu od komentátorů na X i zde na FB, kteří se hodně věnovali ukrajinsko ruské válce, není pro mě složité okamžitě poznat, kdo z ruských zdrojů čerpá i ohledně Íránu.
Update: Íránské síly údajně napadly Ázerbájdžán drony. Tvrdí také, že raketu na turecké území nevyslaly. To nám ukazuje, jak velká informační přestřelka velmocenské propagandy to bude,“ napsal na sociální síti Facebook publicista Pavel Šik.
(Mareš, prvnizpravy.cz, repro: voxtv)
