Způsob, jakým Státní zdravotní ústav prosadil a obhajuje novelu vyhlášky o školním stravování účinnou od 1. září 2025, je ukázkou institucionální arogance, která ignoruje realitu školních jídelen i každodenní chování dětí. SZÚ vystupuje v roli expertní autority, jež změnu rámuje jako nezbytný nástroj prevence obezity a civilizačních onemocnění, ale současně přiznává, že skutečné vyhodnocení dopadů má přijít až kolem roku 2027. To znamená, že stát na základě doporučení ústavu zavedl závazná pravidla, která dramaticky mění strukturu jídelníčků, aniž by existoval jakýkoli důkaz o tom, že děti tyto obědy skutečně snědí a že se tím zlepší jejich stravovací návyky.
Zvlášť problematická je role SZÚ v zavedení povinnosti umožnit konzumaci vlastního jídla v prostorách jídelny. Ústav tuto změnu prezentuje jako vstřícný krok k dětem s dietními omezeními a k rodičům, kteří novým jídelníčkům nedůvěřují. Ve skutečnosti tím ale stát pod jeho vedením vysílá signál, že sám nevěří schopnosti systému udržet strávníky v jídelnách. Vzniká prostředí, kde škola zodpovídá za prostor a režim, ale ne za obsah jídla, což je právně i provozně neudržitelný hybrid. SZÚ tuto systémovou trhlinu bagatelizuje a opět se odvolává na budoucí vyhodnocení, místo aby už dnes otevřeně přiznal, že reforma nebyla připravena s ohledem na skutečné fungování školních zařízení.
Závažným selháním je i fakt, že SZÚ nepracuje s otevřenou analýzou rizik. Pokud je skutečně cílem prevence, pak by klíčovým ukazatelem měl být počet dětí, které ve školní jídelně obědvají. Reforma však tento ukazatel může snížit, protože rodiče i děti mají nyní legální cestu systém opustit a jíst vlastní jídlo. SZÚ tento rozpor nevysvětluje a místo toho vytváří dojem, že účast na školním stravování je samozřejmá konstanta. Tím se ústav vzdaluje realitě a podkopává vlastní preventivní misi.
Celkový obraz je tak znepokojivý. SZÚ se stal hlavním ideovým tahounem změny, která má dalekosáhlé dopady na každodenní chod škol, ale současně odmítá nést odpovědnost za její důsledky. Argumentace, že smysluplná evaluace přijde až za dva roky, je v situaci, kdy norma již platí a tisíce dětí denně vracejí obědy, těžko přijatelná. Reforma školního stravování se tak pod vedením SZÚ mění z odborného projektu v experiment, jehož náklady nesou školy, rodiče a především děti, zatímco ústav zůstává v roli vzdáleného arbitra, který hodnotí až poté, co bylo rozhodnuto.






