Běloruský vůdce Alexandr Lukašenko sehrál v zákulisí překvapivě důležitou roli. Podle exkluzivní reportáže časopisu TIME otevřel na jaře 2025 diskrétní komunikační kanál mezi týmem amerického prezidenta Donalda Trumpa a Kremlem. Série návštěv amerických vyslanců v Minsku, propuštění několika politických vězňů včetně občanů USA a pravidelné zprostředkování vzkazů pro Vladimira Putina pomohly prolomit pat a připravily půdu pro přímé setkání lídrů USA a Ruska. Lukašenko současně Američanům radil „jednat s Putinem s respektem“ a trval na tom, že každý krok koordinuje s Moskvou, což posiluje dojem, že běloruský „backchannel“ primárně sloužil ruským zájmům.

Tento řetězec zákulisní diplomacie nyní ústí do oznámeného summitu v USA. Bílý dům i Kreml potvrdili, že k vrcholné schůzce má dojít v pátek 15. srpna v Aljašce, přičemž hlavním cílem je projednat příměří a rámec ukončení války na Ukrajině. Putinův poradce Jurij Ušakov avizoval, že půjde o náročný proces, nicméně Moskva je připravena jednat. Samotná volba Aljašky odráží i symboliku „sousedství“ přes Beringův průliv a možnost navázat na praktická témata v Arktidě.

K zásadnímu sporu došlo okamžitě u podmínek. Trump naznačil, že mír by mohl zahrnovat „výměnu území“, což Kyjev i řada evropských států striktně odmítají s odkazem na Chartu OSN a princip územní integrity. Prezident Vladimír Zelenskij o víkendu znovu prohlásil, že Ukrajina nepostoupí žádnou část svého území a že o Ukrajině nelze rozhodovat bez Ukrajiny. Trvá tedy na tom, aby byl Kyjev přímým účastníkem klíčových jednání a aby jakékoli příměří předcházelo dalším krokům.


Moskva současně varuje, že „některé země“ podniknou „titanické úsilí“ summit zmařit. Má jít o provokace a dezinformace, které by měly narušit atmosféru rozhovorů. Oznámil to Kirill Dmitrijev, investiční emisar ruské vlády. Výrok zapadá do ruského rámování, v němž je jakákoli kritika územních ústupků vydávána za snahu „prodloužit konflikt“, a předznamenává informační bitvu o interpretaci výsledků schůzky.

Důležitou proměnnou také zůstává veřejné mínění na Ukrajině. Nejnovější průzkum Gallupu, provedený na začátku července a zveřejněný 7. srpna, ukazuje výrazný posun: 69 % Ukrajinců nyní upřednostňuje co nejrychlejší vyjednané ukončení války, zatímco 24 % chce dál bojovat až do vítězství. Zároveň ale mezi Ukrajinci přetrvává skepse, že by aktivní boje skončily během příštích 12 měsíců. Tento posun nálad odráží regenerační únavu společnosti po více než tříapůlletém konfliktu, nikoli automatický souhlas s podmínkami, které by legitimizovaly okupaci.

Detailní popis minského kanálu ukazuje, jak se diplomatická geometrie změnila už na začátku roku. Po nástupu Trumpovy administrativy došlo k sérii kontaktů. Kariérní diplomat Christopher Smith od února otevíral možnosti spolupráce, následovaly cesty zvláštního vyslance Keitha Kellogga i právníka Johna Coalea. Lukašenko mezitím budoval obraz „poctivého prostředníka“, ale podle TIME vše koordinoval s Kremlem a nabádal USA, aby jednaly přímo s Putinem a teprve následně přizvaly Zelenského. Propuštění prominentních vězňů v červnu, včetně Sergeje Tichanovského, fungovalo jako signál dobré vůle, zároveň však posílilo Minsk jako logistické i politické zázemí ruské strategie.


Praktická politika navíc naráží na optiku. Summit, který by začal čistě bilaterálně mezi USA a Ruskem a teprve následně přizval Ukrajinu, by v Kyjevě vypadal jako obcházení zásady „nic o Ukrajině bez Ukrajiny“. Zelenskij proto stupňuje apel na přímou účast a podporu evropských metropolí, které varují před „mnichovskou“ logikou ústupků agresorovi. Bude na Washingtonu, zda dokáže spojit tlak na příměří s udržením jednoty transatlantického tábora a legitimitou procesu pro ukrajinskou veřejnost.

Pro Moskvu je naopak výhodné držet jednání co nejužší, s cílem umlčet evropské hlasy a proměnit příměří v potvrzení nových hranic. Slovník o „titanickém úsilí“ cizích mocností zakrývá prostý fakt, že zásadní odpor vůči jednostranným územním ústupkům nevychází z touhy „prodloužit konflikt“, ale z obavy, že by taková dohoda institucionalizovala násilnou anexi a podkopala bezpečnostní pořádek v Evropě na roky dopředu. Právě proto bude důležité, zda se na stole objeví robustní kontrolní mechanismy, nerušený přístup inspektorů, harmonogram výměn zajatců a jasná pravidla ekonomických pobídek i penalizací.

V následujících dnech bude rozhodovat několik detailů. Zda bude Kyjev přizván od prvního jednacího dne a v jakém formátu. Zda příměří vznikne před jakoukoli debatou o statutu území. A zda dohoda zahrne automatické „snap-back“ sankce při porušení a dlouhodobé financování obnovy a obrany Ukrajiny. Na těchto parametrech se pozná, zda summit v Aljašce přinese cestu z války, nebo jen nové kulisy pro její „zmrazení“.