Mezi Spojenými státy a Evropskou unií se podle profesora Petra Druláka rozvíjí vážný konflikt, který se nevede o technologie, ale o svobodu projevu a politickou moc v digitálním prostoru. „Washington vede s Bruselem válku o svobodu projevu,“ píše Drulák a dodává, že jde především o spor o to, zda může Evropská komise regulovat obsah na sociálních sítích vlastněných americkými firmami.
Američtí politici podle něj Evropě vyčítají, že její kroky popírají hodnoty, k nimž se Západ hlásí, a že evropská regulace zasahuje i do americké veřejné debaty. Kritika zaznívá stále hlasitěji a opírá se i o zprávu justičního výboru Sněmovny reprezentantů, která mapuje deset let evropských snah o kontrolu digitální komunikace.
Drulák připomíná, že už v roce 2015 Evropská komise vytvořila Internetové fórum EU, kde spojila velké technologické společnosti a vyzývala je k dobrovolné regulaci obsahu. Oficiálně šlo o boj proti terorismu, reálně však podle něj začalo docházet k odstraňování informací, které byly politicky nepohodlné. „Ve skutečnosti jde o odstraňování informací, jejichž uveřejnění žádný zákon neporušuje,“ uvádí profesor.
Tlak podle Druláka zesílil po roce 2020. Regulace se zaměřila na pandemii covidu, na výklad války na Ukrajině a postupně i na volby v jednotlivých zemích. Zásadní zlom přineslo nařízení o digitálních službách, které proměnilo dosavadní praxi v právně vymahatelný systém s hrozbou vysokých pokut. Dobrovolnost se podle něj změnila v povinnost.
Za přelomový okamžik považuje Drulák situaci z roku 2024, kdy evropský komisař Thierry Breton varoval sociální síť X před možnými sankcemi. V americkém pohledu šlo o nepřijatelný zásah do domácí politické diskuse. Evropská komise však argumentuje tím, že musí chránit evropský prostor i před obsahem, který vzniká mimo něj, ale je v Evropě dostupný.
Drulák ve svém komentáři zveřejněném na facebookovém profilu spolku Svatopuk popisuje rozsáhlou síť pracovních skupin a struktur, v nichž se podle něj odehrává praktické prosazování regulace. Platformy zde předkládají konkrétní výsledky, například kolik účtů odstranily nebo jak omezily finanční toky k označeným zdrojům. Formální dobrovolnost doprovází podle jeho slov zřejmý tlak na spolupráci.
Významnou roli připisuje také nevládním organizacím a takzvaným ověřovatelům faktů, které podle něj fungují jako prodloužená ruka regulace, protože samotné instituce EU by nemohly digitální prostor sledovat v takovém rozsahu.
Problém Drulák vidí i v nejasných hranicích toho, co má být závadný obsah. Pravidla se mění a platformám je doporučováno jejich neustálé přehodnocování. V kombinaci s principem opatrnosti to podle něj vede k preventivnímu mazání sporných názorů. Takový systém se pak může snadno obrátit proti jakémukoli politickému proudu.
Americká reakce je v tomto světle pochopitelná. Drulák klade otázku, proč by se mělo na amerických sítích rozhodovat podle evropských pravidel a proč by měl Brusel nepřímo ovlivňovat americkou politickou soutěž. Současně připomíná, že Spojené státy v minulosti samy uplatňovaly svou moc za hranicemi a dnešní situace tak nese rysy vzájemného zrcadlení.
Celý spor podle Druláka ukazuje hlubší proměnu Západu. Nejde jen o technologie, ale o to, kdo bude určovat pravidla veřejné debaty v době, kdy se politika odehrává především online. Odpověď se podle něj nebude rodit ve Washingtonu, ale především v samotné Evropě.
(Mareš, prvnizpravy.cz, repro: facebook)
