Nedělní televizní debata v pořadu Za pět minut dvanáct, kde proti sobě usedli místopředsedkyně Pirátů Kateřina Stojanová a poslanec a předseda strany PRO Jindřich Rajchl, přinesla víc než jen výměnu názorů na jednotlivé kauzy. Otevřela otázku samotné podstaty parlamentní demokracie. Má být politik vystaven stejnému režimu jako běžný občan v každé situaci, nebo je jeho role natolik specifická, že vyžaduje ústavní ochranu před možným zneužitím moci? Právě druhý pohled v diskusi důrazně hájil předseda strany PRO Jindřich Rajchl.
Rajchl připomněl, že soudy o hranicích svobody slova rozhodují běžně a nikdo jim tuto roli neupírá. V případě poslanců však podle něj vstupuje do hry ústavní princip, který nelze redukovat na technickou otázku trestního řízení. „Bavíme se o poslanecké imunitě, tedy o ústavě a o tom, zda má v těchto případech své místo,“ uvedl. Zdůraznil, že smyslem imunity není privilegium, ale ochrana před tím, aby byl politický mandát paralyzován účelovými zásahy.
Ve svém vystoupení odkázal na článek 27 Ústavy, který rozlišuje indemnitu, tedy nepostižitelnost za projevy a hlasování v Poslanecké sněmovně, a procesní imunitu, jež vyžaduje souhlas komory k trestnímu stíhání. Právě tento mechanismus podle něj tvoří pojistku proti tomu, aby se trestní právo nestalo prostředkem k oslabení politické konkurence. „Ta imunita není o tom, že bychom měli dávat politikům něco navíc. Je o tom, abychom je chránili proti tomu, aby nebyli stíháni jen proto, že jsou politiky,“ zdůraznil.
Debata se následně stočila k otázce, jak rozlišit standardní trestní kauzu od případu, který nese znaky politického konfliktu. Rajchl předložil tři kritéria, která podle něj musejí být splněna současně. Prvním je existence nestandardních prvků v řízení. Druhým otázka, zda by byl dotyčný stíhán i v případě, že by nepůsobil v politice. Třetím pak to, zda je kauza využívána jako nástroj politického boje. „Musí tam být všechny tři body, abychom mohli říct, že jde o politickou kauzu,“ vysvětlil.
Tento rámec aplikoval i na dlouhodobě sledované případy české politiky. Podle Rajchla je nutné vnímat širší kontext a opakované načasování podobných sporů před volbami. Právě tehdy se podle něj nejvíce ukazuje, jak citlivé je oddělení spravedlnosti od politického zápasu. „Trestněprávní kauza se nesmí stát prostředkem politického boje,“ zaznělo v diskusi.
Zásadní moment jeho argumentace spočíval v odmítnutí představy, že by mandátový a imunitní výbor měl hodnotit samotnou vinu či nevinu. Takové posuzování podle něj poslancům nepřísluší. Parlament má rozhodovat výhradně o tom, zda nejsou naplněny znaky politicky motivovaného stíhání. Meritorní rozhodnutí musí zůstat na soudech, ale až poté, co je vyloučeno riziko zneužití trestního řízení.
Vedle právních argumentů se diskuse dotkla i atmosféry ve Sněmovně a obecně úrovně politické kultury. Rajchl kritizoval proměnu parlamentní debaty v mediální střet gest a symbolických akcí, které podle něj odvádějí pozornost od skutečné práce. Upozornil, že podstatná část legislativní činnosti probíhá mimo televizní kamery a veřejnost ji často nevnímá. Politika se podle něj nesmí redukovat na konfliktní divadlo, protože právě to oslabuje důvěru občanů v instituce.
Jeho vystoupení tak neznělo jako obhajoba konkrétní osoby, ale jako apel na zachování principů, které mají chránit samotný demokratický systém. Pokud by podle něj Poslanecká sněmovna rezignovala na svou ústavní roli pojistky, otevřela by cestu precedentům, které mohou být v budoucnu použity proti komukoli.
Debata ukázala, že spor o vydání politiků není pouze právní otázkou, ale střetem dvou pohledů na fungování demokracie. Jeden zdůrazňuje rovnost všech před zákonem bez dalšího rozlišování. Druhý varuje před tím, že politická soutěž potřebuje zvláštní ochranu, aby mohla zůstat svobodná. Právě tuto druhou linii Jindřich Rajchl v diskusi důsledně hájil a opřel ji o ústavní výklad i praktickou zkušenost z právní praxe.
Výsledkem tak nebyla jen polemika o jednotlivých kauzách, ale připomínka, že institut poslanecké imunity nevznikl jako výsada, nýbrž jako historická obrana proti tlaku moci na svobodně zvolené zástupce. A že otázka jeho smyslu zůstává i dnes aktuální.
(Mareš, prvnizpravy.cz, repro: tn.cz)
