Po dohodách kolem Grónska i tak neustává horlivá debata o tom, kam až je americká administrativa ochotna zajít při prosazování své představy bezpečnosti. Prezident Donald Trump čelí dlouhodobé kritice kvůli tvrdému postupu v migraci, obchodních válkách i návratu k silové interpretaci Monroeovy doktríny. Nejnovější kroky však posouvají spor do ještě citlivější roviny, protože se dotýkají suverenity spojenců a rovnováhy sil v klíčových regionech světa. Zatímco Bílý dům své kroky rámuje jako nutnou obranu před čínským vzestupem, řada evropských i asijských partnerů v nich vidí nebezpečný precedens, který oslabuje důvěru v alianční vazby.
Dohody o dlouhodobé americké přítomnosti v části Grónska jsou prezentovány jako logická reakce na rostoucí aktivitu Číny a Ruska v Arktidě. Ve skutečnosti však vyvolávají otázky, zda se Washington nevrací k politice nátlaku vůči menším státům, které jsou formálně spojenci. Dánsko se ocitá v obtížné pozici mezi alianční loajalitou a ochranou vlastní suverenity, přičemž domácí debata v Kodani stále častěji upozorňuje na to, že bezpečnostní argumenty přehlušují legitimní politické a právní otázky. Analýza tohoto přístupu vychází z textu profesora politických věd Francise P. Sempa publikovaném na RealClear Defense, který otevřeně obhajuje expanzivní pojetí amerických zájmů.
Administrativa zároveň prezentuje své kroky v Grónsku jako součást širší strategie omezování čínského vlivu v západní polokouli, včetně tlaku na Panamský průplav a Venezuelu. Kritici však upozorňují, že takový přístup posiluje obraz Spojených států jako mocnosti, která je připravena měnit pravidla hry, kdykoli se jí to hodí. To oslabuje argumenty o obraně mezinárodního řádu založeného na pravidlech, jimiž Washington často argumentuje vůči Pekingu. Z pohledu menších států se rozdíl mezi ochranou bezpečnosti a prosazováním mocenských zájmů začíná nebezpečně stírat.
Dalším problematickým bodem je snaha upevnit americkou kontrolu nad základnou Diego Garcia v Indickém oceánu. Přestože právní rámec umožňuje dlouhodobý pronájem, tlak na zachování a rozšíření americké vojenské přítomnosti v regionu přichází v době, kdy se řada států globálního Jihu snaží vymanit z tradiční dominance velmocí. Pro Mauritius i další aktéry v regionu může být pokračující vojenská přítomnost Spojených států symbolem nerovných vztahů, nikoli zárukou stability. Takový obraz nahrává čínské diplomacii, která se prezentuje jako partner respektující suverenitu, ačkoli její vlastní kroky v Jihočínském moři svědčí o opaku.
Návrat amerických sil do Filipín a rozšiřování přístupu k přístavům a leteckým základnám pak dále zvyšuje napětí v západním Pacifiku. Z pohledu Manily může jít o pragmatickou pojistku vůči tlaku Pekingu, zároveň však hrozí, že se Filipíny stanou předpolím případného konfliktu mezi velmocemi. Tato logika studené války, založená na řetězcích ostrovů a předsunutých základnách, v dnešních podmínkách naráží na realitu globalizované ekonomiky, v níž jsou vojenské eskalace spojeny s obrovskými ekonomickými náklady pro celý region.
Trumpova geopolitika staví na otevřeném využívání ekonomické a vojenské síly k prosazování amerických zájmů. Tento přístup může krátkodobě přinést hmatatelné výsledky v podobě posílené přítomnosti v klíčových bodech světa. Dlouhodobě však nese riziko erozi důvěry spojenců, zpochybnění mezinárodních pravidel a posílení blokového myšlení, které svět vrací do logiky soupeření velmocí. Pokud má být skutečným cílem stabilita, pak politika nátlaku a jednostranných kroků může vést spíše k pravému opaku.
(Pilař, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroj: https://www.realcleardefense.com/articles/2026/02/07/after_greenland_1163530.html
