Američtí voliči zasadili Donaldu Trumpovi nejvážnější politickou porážku jeho druhého prezidentského období. Demokraté v kongresových volbách 3. listopadu získali většinu v obou komorách Kongresu a republikáni přišli o rozhodující zákonodárnou oporu. Prezident však na výsledek nereagoval zásadním přehodnocením své zahraniční politiky. Naopak. Pouhé dva dny po volbách připustil možnost dalšího rozsáhlého ničení Íránu a po setkání s vyslancem Vladimira Putina oznámil přípravu dohody, která by se podle jeho slov mohla týkat celé Evropy.
Tato dvě vyjádření ukazují rozpor, do kterého se americká politika dostává. Trump doma ztratil významnou část politické podpory, ale v zahraničí nadále vystupuje jako prezident schopný rozhodovat o vojenských operacích a mezinárodním bezpečnostním uspořádání. Zatímco válka s Íránem přispěla k volební porážce republikánů, Trump nevylučuje její další eskalaci. Současně hovoří o rozsáhlé dohodě s Ruskem, aniž veřejně vysvětlil její podmínky a rozsah případných závazků. Nejde pouze o povolební rétoriku. Spojené státy jsou rozhodující vojenskou mocností NATO, významným aktérem konfliktu na Blízkém východě a klíčovým partnerem Ukrajiny. Trumpova rozhodnutí proto ovlivňují evropskou bezpečnost, světové energetické trhy i hospodářské vyhlídky České republiky.
Nejostřejší Trumpovo povolební vyjádření zaznělo 5. listopadu v Bílém domě. Prezident po jednání se svými bezpečnostními poradci oznámil, že brzy rozhodne o dalším postupu proti Íránu. Současně prohlásil, že by raději nezničil zbytek země, ale možná k tomu bude muset přistoupit. Takové vyjádření nelze považovat za běžnou diplomatickou formulaci. Prezident veřejně připustil další rozsáhlé vojenské údery proti zemi, která již několik měsíců čelí americko-izraelské vojenské kampani. Podle serveru Axios zvažuje Bílý dům obnovení velkých útoků, pokračování ekonomického tlaku i možnost diplomatické dohody. Nové rozhodnutí o rozsáhlé vojenské operaci však zatím oznámeno nebylo.
Pozoruhodné je především načasování. Republikáni právě utrpěli rozsáhlé volební ztráty, při nichž významnou roli sehrály rostoucí životní náklady, ceny pohonných hmot a nespokojenost s válkou. Trump sám 4. listopadu připustil, že konflikt s Íránem přispěl k republikánské porážce. V rozhovoru pro The Wall Street Journal však současně uvedl, že by své rozhodnutí zahájit válku učinil znovu. Prezident tedy uznává politické náklady konfliktu, ale nezpochybňuje jeho původní zahájení. To představuje zásadní problém pro republikánskou stranu. Její vedení musí hledat cestu k obnově důvěry voličů, zatímco prezident nadále obhajuje rozhodnutí, které se stalo jedním z významných zdrojů veřejné nespokojenosti.
Rozdílné postoje se již projevují uvnitř administrativy. Viceprezident JD Vance po volbách otevřeně označil válku za příčinu republikánské porážky. Jeho vyjádření ukazuje, že část republikánského vedení začíná mnohem výrazněji zvažovat domácí politické náklady zahraničních vojenských operací.
Důsledky případné další eskalace by přitom přesáhly Blízký východ. Nové útoky by mohly zmařit diplomatické kontakty, vyvolat další íránskou odpověď a prodloužit omezení přepravy ropy a plynu přes Perský záliv. Evropa, která již čelí obnoveným inflačním tlakům a dražším energiím, by část hospodářských nákladů nesla společně se Spojenými státy. Trumpova administrativa zdůvodňuje vojenský postup snahou zabránit Íránu získat jadernou zbraň.
Tento bezpečnostní cíl však neodpovídá na otázku, zda další ničení infrastruktury povede k trvalé dohodě, nebo pouze prodlouží konflikt a zvýší jeho ekonomickou cenu. Volební porážka vytvořila tlak na omezení války, ale prezident zatím nevyloučil její rozšíření. Tento rozpor bude jedním z nejvýznamnějších testů Trumpovy zahraniční politiky v závěru jeho mandátu.
Trump otevřel s Moskvou otázku bezpečnosti celé Evropy
Neméně závažné je Trumpovo vyjádření po setkání s Kirillem Dmitrijevem, zvláštním vyslancem ruského prezidenta Vladimira Putina. Trump 5. listopadu potvrdil, že s ním osobně jednal v Bílém domě. Obsah rozhovoru odmítl zveřejnit, ale prohlásil, že připravovaná dohoda přesáhne samotnou Ukrajinu a mohla by zahrnovat celou Evropu. Na dotaz novinářů současně uvedl, že se s ukrajinskými představiteli, kteří byli toho dne rovněž v Bílém domě, osobně nesetkal. Američtí vyslanci však ve stejnou dobu vedli v Bruselu konzultace s Ukrajinou, NATO a evropskými spojenci.
Tento rozdíl je důležitý. Americký prezident jedná přímo s představitelem státu, který zahájil invazi na Ukrajinu, a následně veřejně hovoří o dohodě ovlivňující evropskou bezpečnost. Zatím však nevysvětluje, co by měla obsahovat, jaké závazky by přinesla a jakou roli by při jejich schvalování měly jednotlivé evropské státy.
Samotné jednání s Ruskem není problémem. Bez diplomatických kontaktů s Moskvou bude obtížné dosáhnout ukončení války. Zásadní je však rozdíl mezi vyjednáváním o příměří a případnou změnou širšího evropského bezpečnostního uspořádání. Evropská bezpečnost není pouze otázkou americko-ruských vztahů. Týká se závazků NATO, vojenské přítomnosti Spojených států, postavení Ukrajiny i bezpečnostních zájmů států střední a východní Evropy. Jakékoliv zásadní změny by proto vyžadovaly účast a souhlas zemí, kterých se přímo dotknou.
Trumpova slova zatím nelze považovat za důkaz, že Washington a Moskva připravují rozdělení Evropy do nových sfér vlivu. Konkrétní návrh, který by takový závěr potvrzoval, nebyl zveřejněn. Samotná možnost široké bezpečnostní dohody však vyvolává otázku, zda evropské státy budou jejími skutečnými spolutvůrci, nebo především adresáty amerických a ruských návrhů.
Americký vyslanec Jared Kushner po bruselských konzultacích uvedl, že jednání s Ukrajinou, NATO a evropskými partnery se soustředila na bezpečnostní záruky pro Ukrajinu a širší bezpečnostní rámec pro Evropu. Washington tedy evropské partnery z diplomatických kontaktů nevyloučil. Obsah případné konečné dohody však zůstává neznámý.
Zvláštní pozornost si zaslouží také Trumpova odpověď na otázku zabíjení ukrajinských civilistů při ruských útocích. Prezident uvedl, že toto téma připomíná oběma stranám a že civilní oběti má rovněž Rusko. Civilisté skutečně umírají na obou stranách. Při hodnocení odpovědnosti za válku však nelze přehlížet skutečnost, že Rusko zahájilo invazi na ukrajinské území. Ruské útoky na ukrajinská města a civilní infrastrukturu navíc dlouhodobě dokumentují mezinárodní organizace.
Pokud by při hledání mírové dohody začalo ustupovat rozlišení mezi odpovědností agresora a právem napadeného státu na obranu, mohlo by to ovlivnit také výsledné bezpečnostní uspořádání. Ukončení bojů je naléhavým cílem, samo o sobě však nezaručuje, že se konflikt nebude opakovat. Pro střední Evropu má tato otázka mimořádnou historickou i bezpečnostní citlivost. Žádná dohoda o evropské bezpečnosti nemůže být dlouhodobě stabilní, pokud nebude respektovat suverenitu států, jichž se týká.
Oslabený Trump může zůstat silným zahraničněpolitickým hráčem
Volební porážka republikánů zásadně mění rozložení moci ve Washingtonu. Demokraté získali obě komory Kongresu a od 3. ledna 2027 budou moci výrazněji kontrolovat vládní výdaje, vyšetřovat rozhodnutí administrativy a blokovat část prezidentových legislativních návrhů. To však neznamená, že získají přímé řízení americké zahraniční politiky. Trump zůstává vrchním velitelem ozbrojených sil a disponuje rozsáhlými výkonnými pravomocemi. Nadále může vést diplomatická jednání, přijímat řadu bezpečnostních rozhodnutí a využívat prezidentské veto, které lze přehlasovat pouze dvoutřetinovou většinou obou komor.
Zde spočívá největší paradox povolebního vývoje. Prezident přišel o významnou část domácí politické opory, ale jeho možnosti samostatně jednat na mezinárodní scéně zůstávají značné. Trump může reagovat pragmaticky a pokusit se dosáhnout diplomatických úspěchů, které by zmírnily ekonomické náklady válek. Může však také pokračovat v politice vojenského a hospodářského tlaku, protože v zahraničních vztazích má stále širší rozhodovací prostor než při prosazování nových domácích zákonů.
Pro Českou republiku vznikají tři zásadní otázky. První se týká pokračování americké vojenské pomoci Ukrajině. Druhou představuje obsah případné dohody s Ruskem a její vliv na bezpečnostní závazky NATO. Třetí je ekonomický dopad pokračující války s Íránem, zejména prostřednictvím cen energií a evropského průmyslu. Česká bezpečnost i hospodářská stabilita jsou významně ovlivňovány rozhodnutími amerického prezidenta, který nyní čelí silnější domácí opozici, ale současně připouští další významné zahraničněpolitické kroky.
Trumpova první povolební vystoupení ukazují, že ztráta Kongresu neznamená konec jeho zahraničněpolitických ambicí. Prezident, jehož strana utrpěla porážku mimo jiné kvůli nákladům války, hrozí dalším ničením Íránu a současně slibuje rozsáhlou dohodu s Ruskem, jejíž důsledky mohou přesáhnout Ukrajinu. Rozhodující nyní nebude pouze to, zda se podaří dosáhnout dohody s Moskvou nebo ukončit válku s Íránem. Stejně důležité budou podmínky těchto kroků, jejich ekonomické náklady a respektování bezpečnostních zájmů amerických spojenců.
Američtí voliči změnili poměry ve Washingtonu. Zda tím změnili také zahraniční politiku Donalda Trumpa, zatím není jisté. Jeho první povolební výroky však Evropě připomínají, že oslabení prezidenta doma nemusí znamenat omezení jeho rozhodování v zahraničí.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, repro: c-span)
Zdroje: 1. Axios – Trump zvažuje další útoky proti Íránu; 2. Reuters – Trump potvrdil setkání s Putinovým vyslancem a hovořil o dohodě pro Evropu; 3. Associated Press – Trump jednal s ruským vyslancem, nikoliv s ukrajinskou delegací; 4. Reuters – Trump připustil vliv války s Íránem na porážku republikánů
