Americký prezident Donald Trump zveřejnil na své sociální síti ostré sdělení, které lze bez přehánění označit za jeden z nejotevřenějších útoků na samotnou podstatu Severoatlantické aliance za poslední dekády. V textu, který je dostupný na jeho účtu Truth Social, prezident bez diplomatických obalů konstatuje, že většina spojenců z NATO odmítla účast na americké vojenské operaci proti Íránu.
Trump píše: „Spojené státy byly informovány většinou našich spojenců v NATO, že se nechtějí zapojit do naší vojenské operace proti teroristickému režimu Íránu.“ Tato věta sama o sobě odhaluje zásadní rozpor mezi americkým očekáváním a evropskou realitou. Spojenci podle něj sice souhlasí s cílem zabránit Íránu získat jadernou zbraň, ale odmítají nést vojenské náklady a rizika, což Trump interpretuje nikoli jako legitimní politické rozhodnutí, ale jako selhání.
Prezident přitom nejde jen po konkrétní situaci, ale míří mnohem hlouběji. NATO označuje za „jednosměrnou ulici“, kde Spojené státy podle jeho slov „vydávají stovky miliard dolarů ročně na ochranu těchto zemí“, zatímco tyto státy podle něj nejsou schopny ani ochotny projevit skutečnou solidaritu ve chvíli, kdy ji Washington požaduje. Tato formulace není nová, ale její načasování v kontextu otevřeného konfliktu s Íránem ji posouvá z roviny politické rétoriky do roviny strategického signálu.
Trump zároveň prezentuje obraz téměř absolutního vojenského vítězství. Tvrdí: „Zničili jsme íránskou armádu jejich námořnictvo je pryč jejich letectvo je pryč jejich protivzdušná obrana a radary jsou pryč.“ Takto kategorické hodnocení však vyvolává zásadní otázky a oprávněné pochybnosti. Historie moderních konfliktů opakovaně ukazuje, že podobná prohlášení bývají nejen předčasná, ale často i účelově nadsazená. Realita asymetrických konfliktů je složitější a režimy, které mají ideologické zázemí a decentralizovanou strukturu moci, nelze eliminovat několika vojenskými údery.
Ještě znepokojivější je Trumpovo tvrzení o eliminaci íránského vedení: „jejich vůdci na téměř všech úrovních jsou pryč a už nás nikdy nebudou ohrožovat“. Pokud by tato slova odpovídala realitě, znamenalo by to nejen vojenský zásah, ale de facto rozvrat státní struktury suverénní země. Takový vývoj by nevedl ke stabilitě, ale naopak k chaosu a k otevření prostoru pro radikálnější síly, což je scénář, který moderní Blízký východ zažil již opakovaně.
Nejzásadnější část sdělení však přichází v závěru. Trump otevřeně deklaruje: „Nepotřebujeme pomoc nikoho.“ Tato věta není jen výrazem sebevědomí, ale především otevřeným popřením principu kolektivní bezpečnosti, na kterém NATO stojí. Pokud nejmocnější člen aliance veřejně tvrdí, že spojence nepotřebuje a že jejich pomoc nemá žádnou hodnotu, pak se samotná existence aliance dostává do vážné krize legitimity.
Trump navíc rozšiřuje svůj výrok i mimo NATO, když dodává, že Spojené státy nepotřebují ani pomoc Japonska, Austrálie nebo Jižní Koreje. Jinými slovy otevřeně zpochybňuje celý poválečný bezpečnostní systém, který Spojené státy samy vybudovaly. Taková slova mohou být doma politicky efektivní, ale v mezinárodním prostředí fungují jako signál nespolehlivosti.
Evropské státy se v tomto kontextu ocitají v obtížné situaci. Na jedné straně sdílejí obavy z íránského jaderného programu, na druhé straně nejsou ochotny automaticky následovat americké vojenské operace, které mohou vést k nekontrolovatelné eskalaci. Tento rozdíl Trump interpretuje jako slabost, ve skutečnosti však může jít o racionální snahu vyhnout se další destabilizaci regionu, jehož důsledky Evropa nese přímo.
Trumpovo sdělení tak potvrzuje dlouhodobý trend. Spojené státy pod jeho vedením přestávají vnímat NATO jako partnerství založené na sdílené odpovědnosti a stále více jej chápou jako nástroj, který má sloužit především americkým zájmům. Jakmile tento nástroj nefunguje podle očekávání, je veřejně zpochybněn.
Celá situace tak odhaluje hlubší strukturální problém. NATO stojí na principu kolektivní obrany, ale současně je závislé na politické vůli Spojených států. Pokud se tato vůle promění v jednostranné rozhodování a demonstrativní odmítání spojenců, pak aliance ztrácí svou podstatu.
Pro Českou republiku a další menší státy to znamená zásadní strategické dilema. Spoléhat na bezpečnostní garance, jejichž garant veřejně prohlašuje, že nikoho nepotřebuje, je riskantní. Zároveň však Evropa dosud nevytvořila plnohodnotnou alternativu, která by byla schopna tuto roli převzít.
Trumpovo prohlášení tak není jen komentářem k jedné vojenské operaci. Je to otevřené sdělení o proměně americké zahraniční politiky směrem k unilateralismu, který může zásadně proměnit bezpečnostní architekturu světa. A právě v tom spočívá jeho skutečná závažnost i nebezpečí.
(Mareš, prvnizpravy.cz, repro: foxnews)
Zdroj: https://truthsocial.com/@realDonaldTrump/posts/116245182325726375
