Režisér a publicista David Martínek popisuje atmosféru politického přelomu, která podle něj provází konec listopadu roku 2025. Všímá si dvou zásadních událostí, které v těchto dnech dominují veřejné debatě. První z nich je vyjednávání o ukončení války na Ukrajině, jež se rozbíhá na základě dvaceti osmi bodového plánu amerického prezidenta Donalda Trumpa. Druhou je napětí kolem jmenování nové české vlády, kdy prezident Petr Pavel postupuje podle Martínka způsobem, který neobvykle komplikuje ustavení kabinetu Andreje Babiše. Obě události podle něj tvoří jeden ucelený obraz střetu končící politické éry s nově nastupující generací pragmatických lídrů.

„Ukazují vzorec jednání končící politické linie nominálních demokratů, proevropských propagandistů či politických chaotů ve střetu s nastupující garniturou pragmatických politických lídrů,“ napsal na sociální síti facebook Martínek.

V části věnované Ukrajině označuje Martínek Trumpovu mírovou iniciativu za realistický pokus zastavit konflikt, který podle něj Kyjev i část evropských lídrů odmítají především proto, že by vedl k faktickému přijetí nové linie fronty jako hranice mezi Ukrajinou a Ruskem. Podle Martínka se ukrajinská vláda nachází v situaci politického kolapsu. V komentáři tvrdí, že „Zelenského režim se blíží politickému kolapsu“ a poukazuje na zveřejnění údajné korupční sítě, situaci na frontě i pokračující mobilizační problémy. Jeho interpretace dále uvádí, že protahování jednání povede jen k dalším teritoriálním ztrátám a zbytečným obětem.

Významnou roli v jeho výkladu sehrává spor o zmrazená ruská aktiva v Evropě. Připomíná, že v EU probíhá intenzivní debata o jejich použití pro obnovu Ukrajiny, což označuje za snahu „legitimizovat krádež ruského majetku“. Trump podle Martínka nabízí jinou cestu. Zmiňuje jeho návrh vytvořit americko ruský fond pro rekonstrukci Ukrajiny. To podle autora představuje řešení, které může přispět k dlouhodobé stabilizaci regionu i k propojení obou mocností v konkrétních investičních projektech. Tato varianta je podle něj pro Evropu nepřijatelná, protože by ztratila kontrolu nad klíčovým nástrojem poválečného uspořádání.

Martínek věnuje značnou pozornost i roli Spojených států, které podle něj pod Trumpovým vedením přecházejí z pozice vzdáleného arbitra do aktivního tvůrce nového mocenského uspořádání. Cituje, že Trump „aktivně zapojuje Ameriku do formování nového multipolárního řádu“ a zdůrazňuje význam spolupráce hlavních světových hráčů, mezi které řadí Spojené státy, Čínu, Indii, Rusko, Brazílii a Saúdskou Arábii. V kontrastu s tím tvrdí, že Evropa se podle jeho názoru z tohoto procesu vyřazuje sama. V komentáři varuje před zbrojní politikou Německa, kterou označuje za potenciální hrozbu budoucí stability kontinentu.

Podrobnou část věnuje autor české politice a napjaté situaci kolem jmenování nové vlády. Kriticky popisuje postup prezidenta Petra Pavla a tvrdí, že prezident „zneprůchodnil ustavení nové vlády nadstandardními požadavky“ týkajícími se střetu zájmů Andreje Babiše. Připomíná, že podle právních výkladů má předseda vlády na řešení střetu zájmů třicetidenní lhůtu a prezident nemá povinnost tento proces jakkoli předbíhat. Martínek označuje prezidentův postup za „zbytečně aktivní výklad ústavních pravomocí“ a sugeruje, že jde o formu politického tlaku či obstrukcí.

Během rozboru stylu prezidentova jednání používá autor paralelu s vojenskými metodami velení a disciplinárního tlaku, které podle něj Pavel přenáší do svého politického působení. Nepíše o konkrétních činech, ale o určité mentální automatice, jež je podle něj pro profesionální vojáky typická a která se může projevovat i v politice. Tento přístup vnímá jako pokus dostat budoucí vládu pod větší kontrolu.

Psali jsme: Šašek mezi kulkami. Vyrazí Lipavský do první linie?

Šíře kritiky se dále rozšiřuje i na předchozí vládu Petra Fialy, kterou Martínek spojuje s řadou kauz a podezření. Srovnává její odchod s rokem 2021, kdy ANO odešlo do opozice po volební porážce a podle něj předalo resorty ve standardním stavu. Kontrastuje to s nynější situací a uvádí, že nové vedení ministerstev hlásí problémy v rozpočtových kapitolách a nedostatky v dokumentaci. Označuje to za důsledek politického stylu, který se podle něj vyčerpal a ztratil důvěru veřejnosti.

Závěr Martínkova komentáře přináší střízlivý optimismus směrem k nastupující vládě, kterou popisuje jako „vládu pragmatiků“, sjednocenou zkušeností z opozice a silným mandátem od voličů. Věří, že nová sestava je připravena řídit stát rozumným a spravujícím způsobem a že politická hra založená na strašení ohrožením demokracie ztratila svou působnost. Podle jeho názoru končí jedna éra a začíná nová, pragmatičtější a více orientovaná na obnovu státu a normalizaci zahraničních vztahů.

(dan, prvnizpravy.cz, foto: Petr Hrubeš)