Komisařka pro rozšíření EU, Maďarka Olivera Várhelyiová, ve svém nedávném vyjádření pro média uvedla, že „Ukrajina bude do roku 2029 členským státem EU, a to bez ohledu na hrozby veta ze strany Maďarska.“

Evropská unie oficiálně zahájila přístupová jednání s Ukrajinou 25. června 2024. Jedná se o historický moment v dějinách evropské integrace, kdy poprvé v dějinách Evropské unie vstupuje do hry země, která je zároveň ve válce s jadernou velmocí a má částečně okupované území. Přesto v Bruselu panuje odhodlání celý proces zvládnout do pěti let.

Eurokomisařka pro rozšíření Marta Kos (původem ze Slovinska) v tomto týdnu otevřeně prohlásila, že „do konce příštího legislativního období, tedy do roku 2029, bude Ukrajina členem EU. Je to náš cíl a my víme, jak ho dosáhnout“. Podle Kosové je členství Ukrajiny nejen otázkou politické symboliky, ale především „otázkou strategické bezpečnosti evropského kontinentu“, uvedl server RMX News.  

„Musíme být připraveni poskytnout Ukrajině jasnou evropskou perspektivu. Nesmíme dovolit, aby vnitřní blokace bránily kontinentu v bezpečnostním sjednocení,“ řekla Kosová před Výborem pro zahraniční věci Evropského parlamentu.

Hlavní překážkou zůstává postoj maďarského premiéra Viktora Orbána, který je ostře proti začlenění Ukrajiny do evropských struktur. Orbán opakovaně tvrdí, že přijetí Ukrajiny do EU „by zničilo evropský zemědělský trh“ a že „jeho svědomí mu nedovolí s tímto krokem souhlasit“, uvedl server RBC-UKRAINE. 
V Bruselu si jsou tohoto postoje vědomi. Proto již několik měsíců připravují „plán B“, který by umožnil zahájit přístupový proces bez souhlasu všech členských států. Tento plán by měl obejít nutnost jednomyslnosti pomocí právního rámce, který umožní „asociační členství“ nebo „graduální integraci“ Ukrajiny před jejím plným vstupem.

Tento přístup však naráží na právní i politická rizika. Podle některých právních expertů by obcházení Maďarska mohlo narazit na Soudní dvůr EU, kde by Budapešť nepochybně podala žalobu. I přesto má plán širokou podporu mezi členskými státy včetně Polska, Švédska a pobaltských republik.

Ukrajina musí k otevření dalších kapitol přístupového vyjednávání splnit sedm zásadních reformních podmínek, mezi které patří reforma Ústavního soudu, pokračování v justiční reformě, zákon o lobbingu, posílení boje proti praní špinavých peněz, posílení boje proti korupci (včetně jmenování šéfa protikorupčního úřadu), reforma mediální legislativy a v neposlední řadě novela zákona o národnostních menšinách.

Podle zprávy Evropské komise z dubna 2025 bylo šest z těchto sedmi bodů formálně splněno, zbývá pouze implementace doporučení týkajících se práv menšin. Ta se týkají především maďarské menšiny na Zakarpatsku, což je jedním z důvodů silné kritiky Budapešti.


Země jako Francie, Nizozemsko nebo Dánsko zůstávají opatrné. Obávají se, že Ukrajina by jako velká, chudá a postkonfliktní země mohla destabilizovat zemědělský trh, přetížit fondy EU a zablokovat rozhodovací mechanismy.

Podle průzkumu think-tanku Századvég z května 2025 pouze 43 % občanů EU podporuje vstup Ukrajiny, přičemž odpor je nejsilnější v Maďarsku, České republice, Slovensku a Rakousku. Naopak podporu zaznamenává v Polsku, Švédsku a Rumunsku.

EU se nachází na rozcestí. Chce-li zachovat svou důvěryhodnost, musí přístupový proces s Ukrajinou posunout kupředu navzdory odporu některých členských států a nepříznivým podmínkám. Rok 2029 se jeví jako možný termín, ale zdaleka ne zaručený.

Přístup Ukrajiny do EU bude zkouškou evropské jednoty, odvahy i trpělivosti. Půjde o rozhodnutí, které určí směřování kontinentu na několik generací dopředu.