Čtvrtý rok od plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu se miliony lidí ocitají v tichém prostoru mezi návratem a trvalým usazením v cizině. Z původně krátkého exilu se stal dlouhodobý stav, který mění osobní plány, rodinné vazby i demografickou budoucnost Ukrajiny. Příběhy jednotlivců od Varšavy po Istanbul ukazují, že válka nepůsobí jen přímou destrukcí na bojišti, ale i pomalým rozkladem představ o domově, návratu a kontinuitě života.
Novinářka Maryna Bondarenko žije v Polsku se synem a matkou od února 2022. Tehdy odjížděla s představou, že se vrátí během několika týdnů, maximálně měsíců. V bytě má dodnes připravené kufry a opakovaně se chystala k návratu, který pokaždé zmařila další vlna ruských útoků, výpadky elektřiny a zimní mrazy v Kyjevě. Její manžel slouží na frontě jako operátor dronů a rodina zůstává rozdělená. Tento rozpor mezi touhou po návratu a odpovědností vůči dítěti vystihuje dilema statisíců ukrajinských matek v zahraničí. Podle údajů OSN žije v Evropě více než pět milionů ukrajinských uprchlíků a přibližně tři čtvrtiny z nich tvoří ženy a děti v důsledku válečného práva, které mužům vojenského věku zakazuje vycestovat.
V Polsku se vytvořily početné ukrajinské komunity, zejména ve Varšavě a Krakově. Integrace probíhá v podmínkách, které jsou zpočátku vstřícné, ale postupně se objevují i sociální třenice. Část místních obyvatel vnímá příliv uprchlíků skrze tlak na sociální systém a pracovní trh. Tento vývoj postupně mění veřejnou náladu a komplikuje představu návratu, protože řada Ukrajinců si mezitím vybudovala zázemí, práci a sociální vazby v hostitelských zemích. Zvlášť u dětí se paměť na původní domov rozplývá. Bondarenkův jedenáctiletý syn si z Ukrajiny pamatuje jen útržky a sám připouští, že návrat si již nedokáže představit. Tato generační změna naznačuje dlouhodobý dopad války na identitu celé části ukrajinské společnosti.
Ukrajinská vláda otevřeně hovoří o potřebě návratu přibližně sedmdesáti procent lidí, kteří odešli do zahraničí. Současně však průzkumy ukazují klesající ochotu k návratu s tím, jak se pobyt v cizině prodlužuje. Z exilu se stává realita, nikoli dočasná epizoda. To má přímé dopady na poválečnou obnovu, pracovní sílu i demografickou strukturu země. Zvlášť citelné je to v regionech, odkud odešla mladší a vzdělanější část populace.
Menší, ale symbolicky významná část Ukrajinců našla útočiště mimo Evropskou unii například v Turecku. V Istanbulu se znovu setkaly bývalé spolužačky z Charkova Iryna Kušnyr a Olha Jermolenko. Kušnyr původně odjížděla s představou krátkého pobytu, dnes je provdaná za Turka a pracuje na univerzitě v ukrajinském oddělení. Její dcera zůstala studovat na Ukrajině a rozhodla se nevzdát každodenní reality války. Jermolenko pracuje na dálku pro ukrajinské klienty a zůstává psychicky napojená na Charkov, kde žije její matka. Každá zpráva o raketovém útoku se pro ni mění v osobní drama, kdy sleduje v reálném čase trajektorii střely směrem k městu, které považuje za domov. Pocit rozkročení mezi minulým a možným budoucím životem je pro mnoho uprchlíků typický. Nejde o plnou integraci, ale ani o čistý exil. Je to dlouhodobý stav vnitřního napětí.
Psali jsme - Karel Petřík: S umělci a prezidentem na led
Původní reportáž agentury Reuters, na níž navazuje i shrnutí serveru Asia One, ukazuje, že válka se proměnila v chronický stav, který mění psychologii i sociální strukturu ukrajinské diaspory. Podrobná analýza situace vychází z terénních svědectví lidí žijících v Polsku a Turecku. Tento obraz není jen lidsky silný, ale politicky výmluvný. Ukazuje, že Evropa se stala dlouhodobým prostorem ukrajinského exilu, nikoli krátkodobým útočištěm. Současně se tím vytváří tlak na sociální soudržnost hostitelských států a na schopnost Ukrajiny po válce obnovit zemi nejen materiálně, ale i lidsky.
Z perspektivy střední Evropy jde o varování, že důsledky války nelze chápat jen jako dočasnou krizi. Každý další rok konfliktu zvyšuje pravděpodobnost, že se značná část uprchlíků již nevrátí. To má dopady na pracovní trhy, školství i politiku integrace v hostitelských zemích a současně oslabuje poválečný potenciál Ukrajiny. Evropa tak není pouze pozorovatelem konfliktu, ale jeho dlouhodobým sociálním a demografickým zázemím. Válka se tím vtiskuje do každodenní reality kontinentu způsobem, který nelze vyřešit jednorázovou pomocí ani krátkodobými programy solidarity.
(Adlová, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
Zdroj: https://www.asiaone.com/world/ukrainians-scattered-across-europe-trapped-limbo-war
