Rezignace Andrije Jermaka, dlouholetého šéfa prezidentské kanceláře a jednoho z nejmocnějších mužů kolem prezidenta, otevřela prostor pro úvahy o narůstajícím tlaku uvnitř kyjevské vlády i mezi zahraničními spojenci. Jermak byl považován za klíčového hráče, přes něhož procházela zásadní rozhodnutí, a jeho rychlý odchod proto vyvolává otázky o skutečném pozadí celé události.
Tento krok může představovat zásadní zlom. V politickém zákulisí se spekuluje o přerozdělení vlivu, o rostoucích sporech ohledně další strategie země a také o tom, zda se mění samotná dynamika mezi Kyjevem, Washingtonem a evropskými metropolemi. Ačkoli motivace rezignace zůstává nejasná, její dopad se už nyní promítá do nejvyšších pater ukrajinské politiky.
Právě na tento vývoj reaguje publicista Pavel Šik, který upozorňuje, že Jermakův pád nelze chápat izolovaně. Ve svém komentáři rozkrývá širší geopolitické souvislosti a nabízí pohled, podle nějž může jít o zásadní proměnu mocenské mapy celé Ukrajiny.
„´Jdu na frontu a jsem připraven na jakékoli odvetné kroky, jsem čestný a slušný člověk´, napsal Jermak v textové zprávě pro deník The New York Post. A dodal: ´Možná se ještě uvidíme. Sláva Ukrajině´. Takové dramatické prohlášení o "odchodu do první linie" má zřejmě signalizovat pocit obětavého vlastenectví a vyvolat pocity soucitu. Jeden z velkých kritiků Zelenského, bývalý ukrajinský poslanec Oleksandr Dubinský nyní naznačil, že Jermak neodjel na frontu bojovat, nýbrž se schovat, aby mu detektivové nemohli doručit oznámení o podezření ani soudní předvolání.
Je férové zmínit, že Dubinský byl vyšetřován za daňové úniky a nezákonné obohacování, poté za nedovolené opuštění Ukrajiny, nakonec byl ukrajinskou bezpečnostní službou obviněn ze zrady a odpykává si svůj trest ve vězení, což on označuje za politickou objednávku. Od té doby otevřeně požaduje Zelenského odstoupení a píší o tom i ukrajinská média. Obviňuje Zelenského nejen z potlačování opozice, porušování práv občanů a vládnutí "autoritářskými metodami", nýbrž i ze selhání zahraniční politiky a z prohrané války, která byla důsledkem nekompetentního vedení a katastrofálních rozhodnutí.
Dubinský nyní tvrdí, že velitelé jednotek na frontě odmítali Jermaka zařadit do svých řad a tak až na osobní žádost Zelenského byl Jermak spolu se svou ochrankou přidělen k veliteli s přezdívkou Madžar, kde je prý sice fyzicky přítomen, ale nemá žádné úkoly, žádnou roli ani přidělenou pozici.
V posledních dnech, od té doby, co se objevil americký mírový plán, jsem tady psal můj pohled na největší geopolitické šachy o to, jak skončí tahle zbytečná válka, které se před námi v současnosti odehrávají. Na Twitteru před dvěma dny popsal irský novinář Gerry Nolan, co konkrétně Jermakovo pád znamená i stav, ve kterém se tyto velké geopolitické šachy nacházejí a podle mého stojí za přečtení.
Podle něj není pád Andrije Jermaka, Zelenského poradce, vykonavatele, strážce a nepostradatelného spojence, jen "korupční skandál". Podle něj je to Washington, který bouchá pěstí do stolu. Nolan pokračuje, že "NABU, americky vycvičený útočný pes ukrajinské politiky, neprovedl razie v prezidentské kanceláři náhodou. Provedl razii, aby Zelenskému připomněl, že válka není jeho věcí, mírový proces není jeho věcí, a že vodítko kolem Bankovy ulice v Kyjevě drží Washington, ne Kyjev a už vůbec ne evropské čivavy.
Protože skutečným příběhem není Jermakova rezignace. Skutečným příběhem je příběh Západu, který není jednotný v otázce, jak ukončit válku, kterou Rusko již vyhrálo. Pád Andrije Jermaka, nejvěrnějšího spojence Zelenského a faktického vládce Ukrajiny, není skandál. Je to úder shora. NABU, protikorupční úřad financovaný a školený Spojenými státy, neprovedl náhodou razii v domě a kanceláři nejmocnějšího nevoleného úředníka Ukrajiny. A v jakékoli jiné zemi by jeho rezignace po razii kvůli korupci byla politickým skandálem. Na Ukrajině je to geopolitická detonace.
Jermak nebyl jen šéfem štábu, byl stínovým architektem režimu, mužem, přes kterého muselo projít každé jmenování, každé oligarchické jednání, každá žádost Západu a každé válečné rozhodnutí. A rychlost jeho rezignace jasně ukazuje, že nešlo ani tak o korupci, jako spíše o tlak – zinscenovaný, načasovaný a provedený jediným aktérem, který může takovou páku použít, a tím je Washington.
Po celé měsíce byly Spojené státy rozděleny mezi neokonzervativce, kteří se drželi fantazií o zvratu na bojišti, a rostoucí blok realistů (JD Vance et. al), kteří konečně přijali to, co frontové linie ukazovaly již více než rok: Rusko již zvítězilo. Ukrajinská armáda je rozdrcena, zásoby munice NATO jsou vyčerpány a američtí voliči mají dost války, která nenabízí žádné vítězství ani strategii.
Realisté nyní chtějí kontrolovaný diplomatický odchod, který zachová tvář a tiše zafixuje územní ztráty, zatímco Washington bude tvrdit, že "zajistil mír". Zelensky se brání každému centimetru tohoto obratu, protože mír znamená konec jeho moci. A Jermak byl neotřesitelným pilířem tohoto odporu, chránil Zelenského před jakýmkoli tlakem na vyjednávání a byl filtrem, který bránil nežádoucím zprávám v tom, aby se dostaly k prezidentovi. Jeho odstraněním prostřednictvím razie NABU izolovaly USA Zelenského.
Psali jsme: Bouře kolem sbírky Dana. Štefec upozorňuje na zásadní nejasnosti
Mezitím EU propadá panice. Evropští lídři se bojí míru více než války, protože mír bude vyžadovat odpověď na otázky, proč zničili vlastní průmysl, ohrozili energetickou bezpečnost, uvrhli své ekonomiky do recese a nalili stovky miliard do korupce kvůli válce, kterou nyní Washington sám chystá ukončit? Brusel podporoval Zelenského bezpodmínečně, nikoli z přesvědčení, ale z pouhé sebekonzervace. Evropa potřebuje neustálý konflikt, aby odložila politické zúčtování. Washington si chce naopak zachovat tvář. To je skutečná propast mezi EU a USA: Brusel chce odložit nevyhnutelné, Washington to chce zvládnout a Kyjev to chce popřít. Pouze jeden z nich má moc diktovat časový harmonogram, a není to Evropa.
Moskva vidí rozkol na Západě, cítí zoufalství a chápe svou výhodu. Putinovo poselství je chladné a konzistentní: buď se budou jednání odehrávat za podmínek, které odrážejí realitu na bojišti a řeší základní příčiny konfliktu, nebo Rusko bude pokračovat v ničení sil NATO, dokud nezůstane nic, o čem by se dalo jednat. Pro Rusko vedou obě cesty k vítězství. Rusko nemá důvod spěchat, je to Západ, kterému dochází čas, zbraně, jednota a důvěryhodnost.
A až si evropská veřejnost konečně uvědomí, že její vůdci obětovali prosperitu, stabilitu, průmysl a geopolitickou autonomii za válku, která skončila přesně tak, jak Moskva předpověděla, bude politické zúčtování otřesné. Pád Jermaka není koncem jedné éry, ale začátkem kolapsu EU."
Já osobně to vidím podobně jako Nolan, jestli je to ovšem skutečně tak, uvidíme dle vývoje dalších dní,“ okomentoval dění na Ukrajině na sociální síti facebook publicista a glosátor politického a společenského dění Pavel Šik.
(dan, prvnizpravy.cz, repro: xtv)
