Válka se v moderních médiích proměnila v trvalý proud obrazů, čísel a emotivních výpovědí, které se opakují s takovou intenzitou, až se z mimořádné události stává běžná kulisa každodennosti. Tento posun má hluboké psychologické důsledky, které se neprojevují jen u lidí přímo zasažených násilím, ale i u vzdálených pozorovatelů, kteří jsou dlouhodobě vystaveni zpravodajství a komentářům. Postupně se vytrácí citlivost k utrpení druhých, roste vnitřní vyčerpání a s ním i sklon uzavírat se před dalšími informacemi, které by vyžadovaly pozornost a emoční investici. Tento stav bývá označován jako únava z války, ale v posledních letech se k němu přidává ještě únava z pravdy, tedy rezignace na náročné rozlišování mezi fakty, interpretacemi a záměrnými manipulacemi.
Mechanismus je přitom překvapivě prostý. Lidská psychika není stavěna na to, aby po dlouhou dobu zpracovávala vysoké dávky stresových podnětů bez následků. Neustálé konfrontování s násilím, nejistotou a ohrožením aktivuje stresové reakce, které při krátkodobém trvání mohou pomoci k mobilizaci, při dlouhodobém působení však vedou k vyčerpání. Výzkumy ukazují, že chronický stres mění fungování mozku v oblastech odpovědných za paměť, regulaci emocí i racionální rozhodování, což se promítá do každodenního chování i do způsobu, jakým lidé hodnotí informace o světě. Přehled mechanismů, jimiž dlouhodobý stres ovlivňuje mozek, shrnuje například odborný text v Nature Reviews Neuroscience, který popisuje, jak dlouhodobá zátěž oslabuje schopnost učení a zvyšuje náchylnost k úzkosti a kognitivní rigiditě.
K psychické únavě se přidává informační přetížení. Digitální prostředí produkuje obrovské množství zpráv, názorů a údajů, které na sebe navzájem reagují v reálném čase. Místo hlubšího porozumění vzniká hluk, v němž se jednotlivé informace rychle střídají a ztrácejí kontext. V takovém prostředí se posiluje tendence sahat po jednoduchých vysvětleních a po obsahu, který potvrzuje již existující přesvědčení. Mozek si tímto způsobem šetří energii, ale za cenu omezení kritického myšlení. Únava z pravdy se pak projevuje neochotou ověřovat zdroje, ztrátou zájmu o detailní analýzy a rostoucí přitažlivostí zkratkovitých narativů, které slibují rychlé pochopení složité reality. Dlouhodobě to vede k oslabování veřejné debaty, protože složité argumenty se v takto nastaveném mediálním prostředí prosazují obtížně.
Důsledky tohoto vývoje se neomezují na individuální psychiku. Postupná normalizace konfliktu a informačního chaosu proměňuje společenskou atmosféru. Lidé si zvykají na stav trvalého napětí, které však paradoxně přestává vyvolávat odpovídající reakci. Zájem o osudy obětí klesá, protože empatie se v podmínkách dlouhodobého stresu stává psychicky nákladnou. Zároveň roste nedůvěra v instituce a média, která jsou vnímána buď jako neschopná situaci srozumitelně vysvětlit, nebo jako aktéři vlastních narativů. Tento posun vytváří prostor pro populistické interpretace a pro šíření zjednodušených vysvětlení, která slibují pocit jistoty, i když jsou založena na selektivním výběru faktů.
Zvlášť problematické je, že únava z války a únava z pravdy se navzájem posilují. Vyčerpaný člověk má menší kapacitu čelit informačnímu tlaku, a čím méně energie věnuje rozlišování mezi spolehlivými a nespolehlivými zdroji, tím snazší je pro něj přijmout interpretace, které snižují psychickou zátěž. Místo snahy porozumět komplexnímu světu se objevuje únik k jednoduchým schématům, k morálním zkratkám a k rychlým soudům. Tento proces postupně oslabuje schopnost společnosti vést věcnou diskusi o dlouhodobých problémech, protože únava vytváří prostředí, v němž se prosazují spíše emoce než argumenty.
Nelze přehlédnout ani roli médií a digitálních platforem, které svou ekonomickou logikou podporují obsah s vysokým emočním nábojem. V takovém systému je pozornost vzácnou komoditou a složitá fakta často prohrávají s jednoduššími sděleními. Výsledkem je paradoxní stav, kdy je veřejnost zahlcena informacemi, ale zároveň má stále menší chuť se jimi skutečně zabývat. Únava z pravdy tak není jen osobní selhání jednotlivců, ale systémový důsledek prostředí, které upřednostňuje rychlost a emoci před porozuměním a kontextem.
Pokud má společnost tomuto trendu čelit, musí se vrátit k náročnějším formám práce s informacemi. To znamená podporovat mediální gramotnost, vytvářet prostor pro klidnější a hlubší analýzu a posilovat odpovědnost médií za způsob, jakým konflikty prezentují. Stejně důležité je uznat, že psychická únava je reálný jev, který nelze překonat pouhými výzvami k větší pozornosti. Bez systematické podpory odolnosti jednotlivců i institucí hrozí, že únava z války a pravdy se stane trvalou součástí veřejného prostoru a postupně oslabí schopnost společnosti čelit krizím s rozvahou a porozuměním.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
Zdroj: Chronic Stress and the Brain: Mechanisms and Consequences
