Rozhovor, který zveřejnil server Parlamentní listy, se vrací k závěru osmdesátých let a k období, kdy dnešní prezident Petr Pavel sloužil u výsadkového vojska Československé lidové armády. Vojenský historik Jiří Fidler v něm popisuje administrativní a personální kroky, jež předcházely Pavlovu přesunu do vojenského zpravodajství, a opírá se přitom o dochované archivní materiály.
Podle Fiedlera nebyla změna služebního zařazení pouze formální záležitostí. Z dokumentů vyplývá, že se k žádosti vyjadřovalo více stupňů velení a že stanoviska nebyla jednotná. Přímí nadřízení u výsadkové brigády měli k navrhovanému přesunu výhrady a v posudcích zmiňovali, že jej nepovažují za zcela odpovídající dosavadní službě ani potřebám útvaru. Takový postup odpovídal tehdejší praxi, kdy každá kádrová změna procházela složitým schvalovacím procesem zahrnujícím velitele, personální orgány i stranické struktury armády.
Další vývoj však podle historika ukazuje, že rozhodující slovo zaznělo až na vyšších místech velení. Do procesu vstoupili nadřízení velitelé a generálové, kteří nakonec změnu schválili. V relativně krátké době tak došlo k obratu v hodnocení a Pavel byl k nové specializaci uvolněn. Právě sled těchto kroků je podle Fiedlera důležitý pro pochopení mechanismu tehdejší armádní personální politiky.
Rozhovor připomíná i širší rámec konce studené války. Armáda tehdy vytipovávala důstojníky pro odbornou přípravu v oblasti zpravodajství, jazykového vzdělávání a práce v zahraničním prostředí. Pavel patřil mezi ty, kteří absolvovali potřebné kurzy a byli směrováni k dalšímu profesnímu využití mimo výsadkové jednotky. Interpretace významu tohoto kroku se však mezi badateli liší a liší se i důraz, který jednotliví historici kladou na konkrétní archivní záznamy.
Psali jsme - Petr Hampl: Jazyk občanské války a jazyk smíření
Fiedler v této souvislosti upozorňuje, že hodnocení kariérních rozhodnutí důstojníků z konce osmdesátých let nelze vytrhávat z dobového kontextu ani z tehdejší struktury řízení armády. Dochované materiály podle něj ukazují standardní institucionální postup, byť s patrnými názorovými rozdíly mezi jednotlivými články velení. Právě tyto rozdíly se dnes stávají předmětem odborných sporů o výklad.
(Pilař, prvnizpravy.cz, repro: natonews)
