Tomio Okamura v rozhovoru pro CNN Prima NEWS vykreslil zahraničně politickou orientaci nové vlády jako jasně čitelný návrat do prostoru střední Evropy. Opakovaně zdůraznil maximální posílení vztahů se státy Visegrádské skupiny a mluvil o nutnosti koordinovat postoje vůči Bruselu předem, nikoli až u jednacího stolu. Podle něj má Česká republika se Slovenskem, Maďarskem a potenciálně i Polskem řadu společných témat, zejména odpor k ekologické a migrační politice Evropské unie.
Rámec, který Okamura používá, je srozumitelný. Pokud malé a střední státy postupují samostatně, jejich vliv je omezený. Pokud vystupují společně, mohou být slyšet výrazněji. V tomto duchu hovoří o tom, že nechce, aby Česká republika byla vůči Bruselu osamocena. Koordinace postojů má podle jeho slov probíhat předem, včetně přípravy společných návrhů a vyjednávacích strategií.
Zásadní je, že V4 v jeho podání není jen platformou regionální spolupráce, ale nástrojem obrany proti tomu, co označuje jako bruselský diktát. Do jednoho rámce spojuje Green Deal, emisní povolenky, migrační politiku i plánovaný zákaz spalovacích motorů od roku 2035. Právě tento rok se stal symbolem odporu vůči klimatické legislativě EU, přestože se ve skutečnosti týká cíle nulových emisí CO2 u nově prodávaných osobních vozů a dodávek. Nejde o zákaz provozu stávajících aut, ale o regulaci nových registrací, jak vyplývá z přijaté evropské legislativy.
Okamura zároveň zdůrazňuje zachování jednomyslnosti v EU jako pojistky suverenity. Tvrdí, že další přesun pravomocí do Bruselu by oslabil možnost České republiky rozhodovat o vlastních prioritách. V tomto bodě se jeho argumentace překrývá s dlouhodobou rétorikou Maďarska, které rovněž hájí jednomyslnost v citlivých oblastech. Otázkou je, zda se skutečně podaří vytvořit stabilní blok, který bude schopen systematicky ovlivňovat evropská rozhodnutí, nebo zda půjde spíše o tematické aliance podle aktuální situace.
Visegrádská skupina navíc v posledních letech nepostupovala vždy jednotně. Polsko například zastávalo odlišné postoje v otázkách vztahu k Ukrajině či bezpečnostní politiky. Okamura sám připouští, že vývoj v Polsku bude teprve nutné sledovat. To naznačuje, že jednotná V4 není samozřejmostí, ale spíše politickým cílem.
Zajímavým momentem jeho vystoupení je i popis jednání se zástupci zemí západního Balkánu. Okamura tvrdí, že mezi těmito státy a V4 panuje shoda v odmítání výjimek pro Ukrajinu v přístupových jednáních do EU. Tím rozšiřuje regionální rámec spolupráce mimo tradiční V4 a naznačuje širší koalici států, které sdílejí skepsi vůči aktuálním integračním krokům Unie.
Zůstává však klíčová otázka, co konkrétně by tato strategie přinesla. Vytvořit blok odporu je jedna věc, prosadit alternativní řešení druhá. Pokud by Česká republika chtěla například změnit parametry klimatické legislativy nebo systém emisních povolenek, musela by získat podporu širší většiny členských států a Evropského parlamentu. Samotná V4 by na takovou změnu nestačila.
Okamurův koncept proto stojí na dvou předpokladech. Prvním je schopnost regionu dlouhodobě držet jednotnou linii. Druhým je představa, že tlak menší skupiny států může vyvolat širší přehodnocení evropských politik. Zda jde o realistickou strategii, nebo o politický symbol určený především domácímu publiku, ukáže až konkrétní vyjednávací praxe.
Zjevný je fakt, že se debata o suverenitě, jednomyslnosti a regionálních aliancích vrací do centra české politiky. V4 se v Okamurově podání stává nejen diplomatickou platformou, ale i výrazným politickým symbolem odporu vůči dalšímu prohlubování integrace.
(Pilař, prvnizpravy.cz, repro: cnn prima)
Zdroj: 1. https://www.facebook.com/reel/2374448719749141; 2. https://www.europarl.europa.eu/topics/cs/article/20221019STO44572/zakaz-prodeje-novych-benzinovych-a-naftovych-aut-od-roku-203
