V moderním digitálním prostředí se vede tichý konflikt, který je neméně rozhodující než války na bojištích. Tato válka informací neprobíhá podle tradičních pravidel, ale prostřednictvím algoritmů sociálních sítí, které určují, co lidé vidí, slyší a čemu věří. Každý post, video nebo doporučený článek není náhodný, ale výsledkem skrytých matematických vzorců, které maximalizují pozornost a interakci. Uživatelé tak často žijí ve svých informačních bublinách, kde se opakují názory podobné těm jejich vlastním. Tento proces, známý jako filtrační bublina nebo echo komora, snižuje expozici vůči odlišným názorům a zvyšuje polarizaci společenského myšlení, což potvrzují odborné analýzy věnované dopadům algoritmů na sociálních sítích.
Tento algoritmický vliv na realitu není jen abstraktní teorie. Studie ukazují, že algoritmy mohou změnit politické preference, postoje a emoce lidí během pouhé krátké doby tím, že zvýrazňují určitý obsah nad jiným. Výzkum publikovaný v prestižním vědeckém časopise Science ukázal, že odstupňované změny obsahu ve feedech mohou vést ke zvýšení polarizace mezi uživateli za dobu, která odpovídá několika letům přirozené změny názorů. Tento efekt se odehrává téměř nepozorovaně, protože uživatelé nevnímají, že jejich realita je tvarována systémem, který reaguje na jejich chování spíše než na objektivní fakta.
Radikalizace a šíření dezinformací není jen vedlejším produktem algoritmů sociálních sítí ale často účelem samotných aktérů informačního boje. Na sítích se vyskytují takzvané dark posty, které jsou viditelné jen pro cílené publikum a mohou být využity k šíření polopravd nebo lží bez veřejného dohledu. Tento způsob cílení se ukázal jako nástroj, který v minulosti ovlivnil i politické kampaně, když byly data získaná skrze aplikace využita k preciznímu zasahování konkrétních demografických skupin.
Dezinformace sama o sobě zahrnuje úmyslně vytvořené nebo zavádějící informace, které mají vyvolat určitou reakci veřejnosti a destabilizovat důvěru v tradiční média a instituce. Tento fenomén se stal tak rozšířeným, že jej odborné publikace považují za jedno z největších globálních rizik současnosti, protože propojení masových médií a sociálních sítí umožňuje rychlé šíření fake news, hoaxů a zmanipulovaných zpráv bez ověřené pravdivosti.
Algoritmy přispívají k šíření této deformované reality tím, že preferují obsah, který vyvolává silné emocionální reakce. Obsah s vysokou mírou angažovanosti bývá zvýrazněn, zatímco materiály, které vyžadují kontext a hlubší zamyšlení, zůstávají skryté. Tento model založený na engagementu často upřednostňuje senzace a konflikty před faktickým zvěstováním událostí. Film i dokumentární projekty reflektují tyto mechaniky a poukazují na to, že mechanismy sociálních sítí a jejich nastavení nejsou neutralní vůči realitě ale mají sklon vytvářet závislost a upřednostňovat manipulativní obsah.
Válka informací má přímé důsledky pro politickou stabilitu a sociální soudržnost. Dezinformační útoky proti demokratickým procesům jsou nyní globálně zaznamenávány ve více než osmdesáti zemích, kde cílem není jen ovlivnit volby, ale podkopat samotné předpoklady, že pravda je dosažitelná a že občané mohou činit informovaná rozhodnutí. Tato strategická manipulace narušuje základní principy veřejné diskuse a důvěru ve svobodné volby.
Navíc v současné době existují i sofistikované formy automatizovaných technik, které kombinují algoritmy sociálních médií s aktivitami botů a falešnými účty, aby vytvořily iluzorní dojem, že určité názory jsou mnohem rozšířenější než ve skutečnosti jsou. Tento efekt, který některé teorie popisují jako dominanci automatizovaného internetového obsahu, může dále zkreslovat veřejné vnímání skutečných hlasů občanů.
Účinnost obrany proti těmto vlivům je omezená. Kromě legislativních snah zvýšit transparentnost a odpovědnost platforem existují i programy zaměřené na ověřování faktů nebo na kontrolu dezinformací pomocí umělé inteligence. Například specializované organizace používají algoritmické skenování obrovských množství online obsahu, aby identifikovaly a označovaly potenciální dezinformační kampaně.
Válka informací ukazuje, že realita, kterou každý den vnímáme prostřednictvím digitálních médií, není pasivní odraz událostí ale produkt dynamického a záměrně konstruovaného procesu. Algoritmy, sítě a média spoluutvářejí obraz světa takovým způsobem, že čtenář často nevidí hranici mezi fakty a manipulací. Tato deformace reality není pouze technologickým problémem, ale zásadní výzvou pro veřejnou diskusi, důvěru a demokratické instituce. Pokud se společnost nepokusí porozumět těmto mechanismům a nepodnikne kroky k jejich regulaci a kontrole, hrozí, že válka informací se stane rozhodujícím bojovým polem 21. století.
Psali jsme: Digitální platformy, děti a iluze bezpečí online
Zvlášť znepokojivým rozměrem války informací je skutečnost, že rozvoj a provoz technologií, které deformují veřejnou realitu, nejsou financovány pouze soukromým kapitálem, ale stále častěji i veřejnými prostředky. Státní instituce a vládní programy podporují výzkum umělé inteligence, behaviorálních analýz a nástrojů pro masové zpracování dat s oficiálním cílem zvýšit bezpečnost, efektivitu správy či konkurenceschopnost ekonomiky.
Ve skutečnosti však část těchto technologií končí v rukou platforem a subjektů, jejichž obchodní model stojí na maximalizaci pozornosti, manipulaci emocemi a jemném ovlivňování chování uživatelů. Veřejné peníze se tak nepřímo podílejí na posilování systémů, které oslabují kvalitu veřejné debaty, rozkládají důvěru ve fakta a prohlubují společenské rozdělení. Tento rozpor mezi deklarovaným veřejným zájmem a reálnými dopady technologických investic zůstává jen zřídka předmětem otevřené politické kontroly, přestože důsledky nese celá společnost.
(Chmelík, prvnizpravy.cz, obr.: aiko)
Zdroje: How Social Media Algorithms Shape Our Reality; 2. Small changes to for you feed rapidly increase polarization; 3. Jak se bránit algoritmům na sociálních sítích; 4. Fake news a sociální média umožňují rychlé šíření dezinformací; 5. The Social Dilemma o dopadech algoritmů na chování uživatelů; 6. Disinformation attacks undermining democratic governance; 7. Dead Internet theory a domněnky o dominance automatizované aktivity
