Turecká vláda spustila 10. května 2025 pod záštitou ministerstva zdravotnictví kampaň pod názvem „Poznej svou váhu, žij zdravě“. Cílem je podle úřadů změřit a zvážit přibližně deset milionů lidí ve všech 81 provinciích do 10. července, tedy zhruba každého osmého občana.
Překvapivé na celé akci však není jen ambiciózní rozsah, ale způsob provedení. Inspektoři vyzbrojení váhami a měřidly kontrolují náhodné kolemjdoucí na ulicích, v parcích, na zastávkách nebo před nákupními centry a sportovními stadiony. Ti, kteří se jim zdají nadváhoví, jsou vyzváni ke kontrole. Zjišťuje se výška, váha, věk a na základě těchto údajů se počítá BMI. Každý s výsledkem nad 25 je poslán na místní zdravotní úřad, kde obdrží „doporučení ke snížení váhy“.
Jak informoval německý deník Berliner Morgenpost, opatření vyvolalo zděšení. „Mnoho lidí s nadváhou se cítí veřejným vážením diskriminováno,“ uvedl deník. Sociální sítě následně zaplavily příběhy o trapných situacích a nelibosti vůči státním zásahům.
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je Turecko jednou ze zemí s nejrychleji rostoucím počtem obézních obyvatel. Zatímco v EU je průměr obézních lidí 17 %, v Turecku je to až 32 %. Do roku 2060 má podle odhadů WHO až 94 % Turků trpět nadváhou či obezitou, což by bylo výrazně více než celosvětový průměr 70 %.
Za znepokojivými čísly však nestojí jen „láska k baklavě“, ale také kombinace špatné výživy, sedavého způsobu života a chudoby. Vysoká inflace (aktuálně přes 40 %) a nárůst cen potravin nutí mnoho lidí konzumovat levné, nezdravé jídlo. Podle údajů tureckých odborů žije většina rodin pod hranicí chudoby a to i přesto, že oficiální minimální mzda činí 22 104 lir měsíčně (cca 505 eur).
Zatímco vláda tvrdí, že jde o osvětu, zůstává nejasné, zda je účast na kontrole skutečně dobrovolná. Kritici upozorňují, že lidé mohou být ke kontrole fakticky nuceni a že akce má i zastrašovací charakter. Ozývají se i obavy, že další kroky by mohly vést k ještě větší státní kontrole soukromí.
Známá psychiatrička Gökben Hizli Sayarová popsala na sociální síti X situaci, kdy byla zastavena na istanbulském náměstí Üsküdar.
„Po chvíli dohadování mě nechali jít, ale varovala jsem ostatní jako řidič, co blikne dálkovými světly před radarovou pastí. My tlustí musíme držet spolu,“ napsala Hizli Sayarová.
Ironii celé situace podtrhl i samotný ministr zdravotnictví Kemal Memisoglu, který se nechal veřejně zvážit. Výsledek? Jeho BMI překročil horní hranici „zdravé váhy“. Ministr přiznal, že je „lehce nad limitem“, a slíbil změnu životního stylu.
Psali jsme:
Přestože zdravotní krize spojená s obezitou v Turecku nesporně existuje, zvolená forma jejího řešení vyvolává otázky. Kritici upozorňují na přístup, který místo pomoci působí stigmatizaci a vyvolává stud. Na sociálních sítích se množí výzvy, aby se stát raději staral o „hladové důchodce a lidi bez domova“, než o váhu občanů na ulici.
Z odborného pohledu lze souhlasit, že prevence obezity je důležitá. Ale jak ukazuje i případ Turecka, zásadní je způsob, jakým je tato prevence prováděna, resp. zda vede ke spolupráci, nebo k odporu a ponížení. Protože zdraví se nedá měřit jen v kilogramech, ale i v míře respektu ke svobodě a důstojnosti každého jednotlivce.
(Chmelík, Berliner Morgenpost, foto: zai)
