Stát prostřednictvím Ministerstva zemědělství dlouhodobě vydává zvláštní rybářské povolenky, které umožňují jejich držitelům lovit téměř na všech revírních vodách v republice, bez povinných zkoušek a za poplatek tisíc korun ročně. Získávají je stovky lidí ročně, přičemž podle dostupných seznamů jde často o politiky, státní úředníky a další veřejně známé osoby. Samotný zákon sice mluví o vydávání povolenek ve výjimečných případech, avšak neurčuje, co má být onou výjimkou, ani kdo má na takový dokument nárok. Ministerstvo přiznává, že každou žádost posuzuje individuálně ministr, bez dalších pravidel.
Právě absence jasných kritérií je jádrem problému. Z výpovědí držitelů povolenek vyplývá, že často nemuseli dokládat žádné mimořádné důvody a že dokument byl vnímán spíše jako benefit spojený s jejich funkcí. Někteří politici otevřeně uvádějí, že jim byla povolenka nabídnuta z ministerstva či v rámci sněmovních výborů, jiní si nepamatují, jak žádost zdůvodňovali. Vzniká tak dojem zavedené praxe, která se reprodukuje bez skutečné kontroly smyslu výjimky.
Zkušenosti rybářské stráže a místních organizací ukazují, že s částí držitelů VIP povolenek jsou opakovaně potíže. Podle svědectví vystupují při kontrolách arogantně, neznají základní pravidla rybolovu, chovají se nešetrně k rybám a přírodě a přivlastňují si vysazované ryby, aniž by se podíleli na činnosti spolků, které o revíry pečují. Kritici upozorňují, že takové jednání je paradoxně kryto státní autoritou, protože privilegium vydává přímo ministerstvo.
Dalším problémem je dopad na hospodaření uživatelů revírů. Podle vyjádření odborníků přicházejí místní organizace o příjmy z běžně prodávaných povolenek a zároveň jim vznikají škody za ponechané ryby, aniž by o jejich odlovu měly přehled. VIP povolenka navíc umožňuje rybolov i v místech, kde by jinak bylo nutné zvláštní povolení správců chráněných území či státních lesů, čímž se privilegium dále prohlubuje.
Ministerstvo i bývalý ministr zemědělství Marek Výborný argumentují tím, že jde o dlouhodobou praxi a že rybářský svaz údajně neeviduje zásadní problémy. Současně však existují konkrétní svědectví rybářské stráže i funkcionářů svazu o opakovaných konfliktech a porušování pravidel. Rozpor mezi oficiálním ujištěním a terénní zkušeností vytváří obraz systému, který se opírá spíše o zvyk než o transparentní a obhajitelné nastavení výjimek.
Výsledkem je stav, kdy státní symboly na dokumentu legitimizují nerovnost mezi běžnými rybáři a vybranými jednotlivci. Zákonná formulace o výjimečných případech se v praxi rozplynula v plošné udělování privilegií, která postrádají jasné odůvodnění. Pokud má mít výjimka smysl, pak pouze tam, kde je skutečně doložitelná a obhajitelná. V současné podobě však systém VIP povolenek spíše podrývá důvěru v rovnost pravidel a posiluje pocit, že státní moc vytváří pro vybrané vlastní paralelní režim.
Vydáváním zvláštních povolenek bez jasných pravidel a bez vymezení skutečně výjimečných důvodů se fakticky vytváří nová privilegovaná skupina „vyvolených“, kteří mají přístup k veřejným statkům za podmínek, jež pro ostatní neplatí. Zatímco běžní rybáři musejí skládat zkoušky, platit vyšší poplatky a respektovat místní omezení, držitelé ministerských povolenek získávají plošné oprávnění lovit téměř kdekoliv, a to na základě rozhodnutí, které je nepřehledné, personálně závislé a prakticky nekontrolovatelné. Takto nastavený systém nepůsobí jako výjimka ve veřejném zájmu, ale jako institucionalizované zvýhodnění úzké skupiny osob spojených s mocí, funkcemi nebo společenským postavením.
Celá praxe vydávání VIP povolenek vyvolává nepříjemnou paralelu s kauzou Jeffreyho Epsteina v tom smyslu, že i zde veřejnost sleduje vznik uzavřeného okruhu lidí, pro které jako by platil jiný režim než pro ostatní. Nejde o srovnání povahy činů, ale o stejný pocit systémové nerovnosti: privilegovaní se pohybují v prostoru výjimek, nejasných pravidel a tiché tolerance moci, zatímco běžná pravidla dopadají jen na „obyčejné“. Právě tento dojem existence nedotknutelné vrstvy, která si díky vazbám na instituce dokáže otevřít dveře k výhodám, podkopává důvěru ve spravedlnost systému možná víc než samotný rozsah konkrétních benefitů.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, repro: ovm)
