S opozity, tedy slovy opačného významu bývá někdy problém. Když jsem kdysi, jak se tehdy s oblibou říkalo, absolvoval svou nejčestnější občanskou povinnost, tedy byl jsem na rok odveden do armády, přednášel nám jeden důstojník, jak máme správně motivovat vojáky. Jeho heslem bylo: „Nesmíme ukazovat jen příklady negativní ale hlavně ty gativní“. Nedávno kdosi z intelektuálního trustu naší věrchušky prohlásil, že opakem dezinformaci je informace. Z logiky tohoto spojení pak vyplývá že opakem dezinformátora je informátor, píše Vlastimil Vondruška v komntáři na idnes.cz.
Na sociálních sítích existují stovky, ba tisíce příspěvků, které charakterizují dezinformátora podle věku, vzdělání či povahy. V průměru jde podle autorů oněch příspěvků o člověka staršího, méně vzdělaného, nepřejícího pokroku, nechápajícího hodnoty moderní Evropy, případně blahodárnou činnost naší vlády, jde o Satana a obecně o našeho nepřítele.
Používejme pro zjednodušení pojem „informátor“ pro všechny, kteří v minulosti ve jméno ideologie a v zájmu vládců sledovali a udávali ty, kteří měli vlastní názor a nechtěli poslouchat poučky, které jim vládní elity vnucovaly. Fenomén, kterému říkáme dezinformace je totiž starý jako lidstvo samo.
Dnes se uvádí, že dezinformace je nepravdivá informace, která je šířena za účelem oklamání lidí. Proti ní stojí misinformace, což je také nepravdivá informace, ale šířená nikoliv záměrně. Každý právník však ví, že nejtěžší věcí při soudní při je dokázat úmysl. Já osobně jsem se v žádné diskusi nesetkal s tím, že by protisystémový názor někdo označil za misinformaci. Vše co se nehodí, je zásadně zlý úmysl a tedy dezinformace.Dodávám, že vyvrátit cokoliv lze jen logikou a argumenty a nikoliv nařízením nějakého úřadu. Jinými slovy opoziční názor či zpochybňující tvrzení není zločin, je to jen přirozený proces hledání pravdy. A na tu nemá patent nikdo. Nicméně informátoři měli vždycky živobytí založené na tom, že jen oni rozhodují, co je pravda, a mají povinnost odhalovat dezinformátory, tedy živly, které nesouzní s tepem své doby.
Celý komentář - Vlastimil Vondruška: Dezinformátoři a informátoři
Pro nové ideologie a nové typy vládců se začali stávat nebezpeční jiní lidé než věřící. A tak začali být v průběhu 20.století pronásledováni anarchisti, revolucionáři, kontrarevolucionáři, socialisti, fašisti, buržoazní živly, sionisti, komunisti, nacionalisti, populisti a tak dále. Ta škála je obrovská, záleželo na tom, kdo zrovna vládl a kam orientoval mocenské prostředky.
Nemá cenu tu probírat desítky a stovky příkladů, kdy morálka žalostně plakala odstrčená do kouta, protože jí nikdo nechtěl a nepotřeboval. Šlo přece o víru, o moc, o prestiž a o peníze. V době křížového tažení proti albigenským bylo svatému Dominikovi zhruba 40 let, tedy byl to muž na prahu stáří. Pocházel ze španělské vesnice Caleruega. Takže postarší venkovan, ale progresivní. Na svědomí má smrt dezinformátorů měst, mezi nimi i mnoha dětí.
Takže si myslím, že to co odlišuje údajné dezinformátory a informátory, není věk, původ či místo, kde žijí, ale v první řadě svědomí a morálka.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
