Nedávný objev mezinárodního archeologického týmu vedeného vědci z univerzity v Kielu přinesl zásadní posun v chápání počátků výroby keramiky ve stepní oblasti centrální Asie. Dosavadní hypotézy kladly vznik keramické technologie v Mongolsku zhruba do období kolem 6 000 př. n. l. Nově provedené radiokarbonové datace ovšem ukazují, že některé z nalezených keramických úlomků pocházejí již z doby kolem 10 000 př. n. l.
To znamená, že keramická výroba se v této oblasti objevila bezmála o dva tisíce let dříve, než se předpokládalo, a téměř souběžně s nejstaršími známými keramickými kulturami v Číně, Japonsku nebo na Dálném východě Ruska.
Přelomové datování bylo provedeno na základě uhlíků spojených s keramickými fragmenty nalezenými na lokalitě Tamsagbulag na východě Mongolska. Právě tyto uhlíky pocházející ze zbytků ohnišť, v jejichž blízkosti byla keramika objevena, byly analyzovány pomocí pokročilého radiokarbonového měření. Výsledky byly překvapivé: některé vzorky ukázaly stáří přesahující 12 000 let.
Archeologové rovněž potvrdili, že keramika nebyla spojena s usedlým zemědělstvím, jak je tomu v mnoha jiných oblastech, ale zřejmě vznikla v prostředí kočovných nebo polokočovných komunit lovců a sběračů. To nabourává tradiční paradigma, které keramiku spojuje primárně se vznikem zemědělských civilizací.
Význam objevu nespočívá jen ve změně datace, ale i v jeho širším kulturním kontextu. Podobně stará keramika byla dříve známa z oblastí ruského Dálného východu (například kultura Bojnja), Japonska (kultura Džómon) a severní Číny. Nové nálezy v Mongolsku ukazují, že znalost této technologie mohla být rozšířenější a že mezi komunitami napříč východní Asií mohlo existovat kulturní propojení už v době mezolitu.
Podle jednoho z hlavních autorů studie, archeologa Dr. Williama Taylora, to otevírá nové otázky ohledně mobility a sdílení technologií mezi skupinami, které byly dříve považovány za izolované.
„Naše nálezy zpochybňují tradiční pohled na kulturní evoluci v centrální Asii a nutí nás přehodnotit roli těchto regionů v pravěké technologické inovaci,“ uvedl Taylor pro server Medium.
Tento objev může vést k přehodnocení archeologických datací v celé oblasti centrální Asie. Rovněž zpochybňuje některé teorie o tom, že keramická technologie vznikla jako odpověď na potřebu skladovat přebytky potravin po zavedení zemědělství. V mongolském případě zřejmě hrály hlavní roli jiné faktory, například potřeba vařit potravu nebo přechovávat vodu v prostředí s výraznými klimatickými výkyvy.
Psali jsme:
Pro vědce to znamená i výzvu k novému výzkumu dalších pravěkých lokalit, které byly dosud považovány za „keramicky mladé“. Tyto předpoklady se všal nyní mohou ukázat jako mylné.
Země, která je dnes známá především díky nomádské tradici a dědictví Čingischána, se díky archeologickému výzkumu stává důležitým bodem v mapě pravěkého technologického vývoje. Pokud další výzkumy potvrdí i další rané kulturní fenomény (např. kovy, textilie, nástroje), může se Mongolsko proměnit v jeden z klíčových regionů pro pochopení vývoje lidstva v období mezi paleolitem a neolitem.
(mia, Medium.com, foto: zai)
