Rozhovor zveřejněný serverem Parlamentní listy se věnuje období konce osmdesátých let a začátku devadesátých let, kdy dnešní prezident Petr Pavel absolvoval specializovaný kurz D-2 při Zpravodajském institutu. Vojenský historik Jiří Fidler v něm popisuje charakter tohoto studia i jeho místo v systému tehdejší Československé lidové armády.
Podle historika nešlo o běžné doplňující vzdělávání důstojníků, ale o přípravu určenou pro konkrétní oblast vojenského zpravodajství. Kurz měl jasně vymezený účel a směřoval k osvojení postupů, které byly spojeny s činností rozvědky a s působením v utajení. Fidler připomíná, že tato příprava byla součástí širší struktury armádního vzdělávacího systému, který vytipované důstojníky směroval k úkolům vyžadujícím zvláštní odborné schopnosti.
Fidler v této souvislosti vysvětluje, že výuka se zaměřovala mimo jiné na práci s takzvanou legendou, tedy s krycí identitou, která měla umožnit působení v prostředí, kde bylo nutné vystupovat pod jiným profilem. Podle něj šlo o standardní součást zpravodajské přípravy, nikoli o nahodilý prvek. Kurz byl koncipován tak, aby absolventi dokázali tyto postupy využívat v praxi a orientovali se v metodách získávání a vyhodnocování informací.
Historik také upozorňuje, že veřejná debata o Pavlově minulosti bývá podle něj zjednodušená a často opomíjí právě institucionální rámec tehdejšího systému. Dokumenty, z nichž vychází, podle jeho slov ukazují konkrétní podobu studia i způsob hodnocení účastníků, což umožňuje nahlížet na celou záležitost detailněji než jen prostřednictvím stručných životopisných údajů.
Téma podle něj vyvolává rozdílné interpretace mezi historiky, protože hodnocení podobných kariérních kroků závisí na způsobu čtení dochovaných dokumentů i na znalosti dobového prostředí. Právě střet různých výkladů je důvodem, proč se otázka Pavlova působení ve zpravodajské přípravě opakovaně vrací do veřejného prostoru.
Rozhovor tak přináší pohled na fungování vojenského školství a specializované přípravy důstojníků v závěrečné fázi komunistického režimu. Připomíná, že šlo o pevně organizovaný systém s vlastními pravidly, který měl zajistit odborné zázemí pro činnost armádní rozvědky v tehdejších podmínkách.








