Mediální expertka a analytička Alena Maršálková zveřejnila na sociálních sítích komentář, který nešetří ostrými slovy, ironií ani přímými útoky. V reakci na nedělní happening spolku Milion chvilek pro demokracii se ostře vymezuje nejen proti organizátorům akce, ale také proti hercům, kteří se rozhodli vystoupit na politickém pódiu. Její text je výzvou k ignoraci, bojkotu a vymlčení těch, kteří podle ní překročili hranici mezi uměním a politickým aktivismem.
Maršálková hned v úvodu připomíná staré přísloví „Ševče, drž se svého kopyta“ a konstatuje, že část českých komediantů se této rady nedrží. Podle ní se rozhodli aktivně vstoupit do politického prostoru a stát se jeho součástí. Právě to považuje za problém, který dál rozděluje společnost. Všímá si přitom, kdo na demonstracích chyběl a kdo naopak vystoupil. Připomíná jména herců, kteří byli s podobnými akcemi spojováni už v minulosti, a s ironickým podtónem poznamenává, že tentokrát se na pódiu objevila jen vybraná skupina. Ostatní podle ní možná trávili čas s prezidentem na dovolené nebo na jiných misích. Pointa je ale jinde. Nechyběla média.
Právě roli veřejnoprávních a mainstreamových médií považuje Maršálková za klíčovou. Připomíná dobu demonstrací proti Fialově vládě, které podle ní řada médií zcela ignorovala. Pokud už se o nich zmínila, činila tak negativně, s nálepkováním účastníků a organizátorů. Občané byli označováni za dezoláty, dezinformátory, frustráty či pátou kolonu. O objektivitě a nestrannosti podle Maršálkové nemohla být řeč.
Zvláštní pozornost věnuje samotnému organizátorovi nedělní akce. Připomíná, že jde o člověka, který v minulosti veřejně roztrhal Ústavu České republiky. Podle její logiky je paradoxní, že právě tento aktér nyní demonstruje za prezidenta, jenž má být symbolem jejího dodržování. Do tohoto obrazu zapadají i herci, kteří podle Maršálkové znovu přispěchali na pomoc. Možná z nudy, možná z touhy po potlesku, možná proto, že se jim zastesklo po obdivu davu.
Nejostřeji se vyjadřuje k vystoupení Hynka Čermáka. Cituje jeho slova o tom, že za vystoupení nedostal honorář, pouze kávu a banán. „Tolik pro dezinformační scénu,“ vzkázal herec. Maršálková reaguje sarkasticky. Podle ní by bylo vlastně lepší, kdyby honorář dostal. Aspoň by bylo možné jeho vystoupení považovat za hereckou roli. Kritizuje také jeho vyjádření o lidech stojících na druhé straně společenského příkopu a připomíná, že s příkopy už má česká společnost své zkušenosti.
Stejně tvrdě hodnotí i vystoupení Jitky Čvančarové. Ironicky ji označuje za „prý charismatickou“ a její slova o prezidentovi Petru Pavlovi přirovnává k výstupu ze sci-fi filmu. Citace o skále, o kterou se má prezident opřít, a o vzájemné loajalitě považuje za přehnané a odtržené od reality. Podobně vnímá i vystoupení Sarah Haváčové, která s pokřikem „Ať žije Pavel“ hovořila o vítězství dobra a slušného chování. Maršálková k tomu dodává, že právě u lidí z prezidentova okolí by se dalo začít s definicí slušnosti.
Autorka komentáře opakovaně zdůrazňuje, že nechce dělat akci ani jejím aktérům reklamu. Právě naopak. Vyzývá k ignorování. Kritizuje ty, kteří podle ní popírají výsledky demokratických voleb, přehlížejí minulost prezidenta a demonstrují kvůli několika soukromým zprávám, které si měli aktéři vyřídit mezi sebou. Zvlášť silně odsuzuje zapojování dětí do politických protestů s vulgárními nápisy. V takovém případě je podle ní příkop mezi lidmi „hluboký jako Macocha“.
Závěr komentáře patří médiím. Maršálková je obviňuje z ovlivňování veřejného mínění a ze služby opozici. Tvrdí, že bez objektivních a nestranných médií není možné příkopy ve společnosti zasypat. Do té doby doporučuje jediné. Vypnout televizi, ignorovat výstupy a neposkytovat pozornost ani komediantům, ani aktivistům. „Sejde z očí, sejde z mysli,“ připomíná lidové rčení a uzavírá výzvou k vymlčení těch, kteří se podle ní rozhodli urážet miliony občanů z politických pódií.
(Böhm, prvnizpravy.cz, repro: facebook)
