Díky mnichovské zradě druhá světová válka začala 29. září 1938, kdy Francie a Velká Británie vyjednávala komplot s grázly z fašistického bloku – s Německem za podpory Itálie. V noci na přelomu z 29. na 30. září potom Britové a Francouzi schválili Hitlerovi v Mnichově rozvrat prvního státu v Evropě – Československa. Německo bez boje okupovalo české pohraničí. A přidali se i Poláci a Maďaři.
Polská vláda požadovala značnou část Těšínska, části Oravy, Spiše, Kysuc a Šariš. Ve dnech 5. až 10. listopadu muselo Československo odstoupit část jižního a východního Slovenska a téměř polovinu Podkarpatské Rusi Maďarsku.
Aktéři Mnichovské dohody dali nacistickému Německu volnou ruku v politice nátlaku vůči Československu. Nacisté mohli okupovat tzv. sudetskou župu v Československu a v březnu 1939 obsadit zbytek území.
Do kolektivní zodpovědnosti za rozpoutání druhé světové války je třeba zahrnout všechny evropské mocnosti, nejen hitlerovské (nacistické) Německo a Mussoliniho fašistickou Itálii. Nacistický režim se stal víceméně plně zodpovědným za rozhoření válečného ohně teprve až s přepadením Polska.
Chybou je považovat přepadení Polska za agresi dvou států, tedy za německo-sovětskou invazi. Jednalo se především o agresi nacistickou. Sovětský svaz velmi šikovně využil (resp. zneužil) situace. Rok předtím zneužili představitelé Francie a Velké Británie demagogicky jednání v Mnichově.
Prvnizpravy.cz - Zdeněk Zbořil: Anglosaská válečná lstivost
Sovětská stopa
SSSR využil situace a přidal se po předchozí dohodě k nacistické agresi vůči Polsku, aby získal území, o které byl veden sovětským Ruskem s Polskem boj již ve dvacátých letech 20. století.
Sovětská armáda vstoupila do Polska až po rozvinutí německé invaze. Bez nacistického útoku by nedošlo k sovětskému obsazení části Polska. Sovětské vedení cynicky počkalo, až budou vzájemnými boji německá i polská armáda vyčerpané. Teprve potom sovětské jednotky obsadily východní část Polska.
Do kolektivní zodpovědnosti za rozhoření druhé světové války musíme počítat (z hlediska mezinárodní politiky) i vítězné mocnosti Francii a Velkou Británii, ale též Polsko a Maďarsko. Mocnosti také umožnily okupaci Rakouska Německem. Polsko a Maďarsko měly svůj díl viny na tlaku vůči Československu v době mnichovské krize, včetně okupace části území ČSR.
V knize Olafa Groehlera Sebevražedné spojenectví je fotografie ze září 1939 z východního Polska. Polské obyvatelstvo si nechtělo pohněvat ani německé ani sovětské okupanty a postavili slavobránu, kde vedle sebe trůnila hvězda se srpem a kladivem a hákové kříže. Tato paradoxní fotografie dosvědčuje kouzlem nechtěného - kolorit německo-sovětské vojenské spolupráce, která trvala od roku 1920 až do roku 1941.
Herman Kahn v knize Přemýšlení o nemyslitelném, při dumání nad možnými scénáři (jaderné) války připomenul, že v prosinci 1938, tři měsíce po Mnichovu, Lloydova společnost v Londýně tipovala 32: 1, že válka v roce 1939 nevypukne. A 7. srpna 1939 londýnský Daily Express uveřejnil průzkum mezi svými evropskými korespondenty: 10 ze 12 soudilo, že v roce 1939 válka nebude. Za 3 týdny vypravil Hitler armádu s koňskými povozy a s tanky do Polska.
