Zadržení bývalého ministra energetiky Haluščenka při pokusu opustit Ukrajinu je mrazivým symbolem toho, jak hluboko je v klíčových strukturách státu zakořeněna praxe, která podkopává bezpečnost země i důvěru občanů. V situaci, kdy ruské útoky opakovaně míří na elektrárny a rozvodné sítě a kdy každá hodina bez elektřiny znamená ohrožení nemocnic, dopravy i zásobování, se ukazuje, že část politické elity považovala energetiku za zdroj osobního obohacení. Kauza Midas, na kterou upozornil Národní protikorupční úřad, nevypovídá o selhání jednotlivce, ale o dlouhodobě tolerovaném modelu, v němž se veřejné zakázky proměnily v nástroj k přesouvání peněz k vybraným skupinám. Podrobnosti o zásahu a vyšetřování přinesla stanice CNN.
Podle vyšetřovatelů byly prostředky určené na zabezpečení kritické infrastruktury vyváděny ze státních podniků prostřednictvím předražených zakázek a provizních schémat. Státní firmy odpovědné za provoz jaderných elektráren a ochranu klíčových zařízení měly platit dodavatelům za práce, které se stávaly jen formální položkou na fakturách, zatímco skutečný přínos pro bezpečnost byl sporný. V době, kdy se Ukrajina potýká s výpadky proudu a improvizovanými opravami po bombardování, působí tato praxe jako cynická hra s bezpečností milionů lidí. Jestliže se potvrdí, že zhruba sto milionů dolarů zmizelo v síti zprostředkovatelů, jde o částku, která mohla znamenat lepší ochranu rozvoden, modernější systémy protivzdušné obrany kolem energetických uzlů nebo rychlejší obnovu po útocích.
Závažným momentem je i stopa vedoucí do zahraničí. Vyšetřování ukazuje na převody milionů dolarů do fondů a na hotovostní výplaty ve Švýcarsku, přičemž část peněz měla sloužit k financování studia dětí na prestižních školách. Tento kontrast mezi každodenní realitou obyvatel, kteří tráví zimní večery při svíčkách a improvizovaných topidlech, a komfortem rodin napojených na veřejné rozpočty, je obrazem hluboké morální krize. Korupce zde není abstraktní pojem, ale konkrétní čin s přímými důsledky pro kvalitu života a bezpečí celé společnosti.
Politická odpovědnost zůstává rozostřená. Rezignace ministrů v minulém roce na výzvu prezidenta vytvořily dojem rázných kroků, ve skutečnosti však působily spíše jako snaha uklidnit zahraniční partnery. Skutečný test přichází až ve chvíli, kdy je někdo z nejvyšších pater moci omezen na svobodě a čelí reálné hrozbě trestního postihu. Pokus o odjezd ze země naznačuje, že dotyčný nevěřil v rychlé a spravedlivé vyřešení kauzy, což vrhá stín na efektivitu dohledu i na schopnost státu zabránit vyhýbání se odpovědnosti. Pokud mohou klíčoví aktéři zvažovat útěk, znamená to, že kontrolní mechanismy selhávaly dlouhodobě a systematicky.
Opakující se skandály v energetice i ve vojenských nákupech oslabují pozici Ukrajiny vůči jejím spojencům. Západní vlády čelí doma tlaku voličů, kteří se ptají, zda pomoc skutečně posiluje obranu napadené země, nebo zda část prostředků končí v kapsách prostředníků. Každá nová kauza poskytuje argumenty těm, kdo podporu zpochybňují. Boj s korupcí se tak stává nejen vnitřním morálním imperativem, ale i strategickou nutností. Bez důvěry partnerů nelze dlouhodobě udržet objem pomoci, na němž je energetická obnova a obrana infrastruktury závislá.
Celý případ zároveň ukazuje na slabiny institucionální kultury. Protikorupční úřady sice konají, ale jejich zásahy přicházejí často až ve chvíli, kdy se skandály stanou politicky neudržitelnými. Preventivní kontrola veřejných zakázek, transparentní zveřejňování smluv a reálný dohled nad státními podniky zůstávají nedostatečné. Energetika jako strategický sektor by přitom měla být vystavena ještě přísnějším pravidlům než běžné resorty. Pokud stát nedokáže uhlídat to, co je klíčové pro jeho přežití v podmínkách války, vysílá tím signál slabosti nejen dovnitř, ale i navenek.
Zadržení bývalého ministra tak může být vnímáno jako důležitý krok, nikoli však jako důkaz, že se systém zásadně změnil. O skutečné proměně bude možné mluvit teprve tehdy, až budou vyšetřeny celé řetězce odpovědnosti, včetně politického krytí, které podobné praktiky umožňovalo. Bez otevření zakázkových procesů veřejné kontrole, bez personálních změn ve vedení státních podniků a bez jasných rozsudků zůstane boj s korupcí jen rétorickým závazkem. Ukrajina dnes bojuje na dvou frontách současně. Jedna je vojenská, druhá vnitřní. Pokud tu druhou nevyhraje, bude i ta první stát víc, než si země může dovolit.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, repro: TVPworld)
Zdroj: Former Ukrainian minister detained by anti corruption authorities while trying to leave the country
