Snaha lépe chránit děti v digitálním prostředí v posledních letech sílí napříč vyspělými státy. Zákonodárci reagují na rostoucí výskyt kyberšikany, dostupnost nevhodného obsahu i na negativní dopady nadměrného času stráveného na sociálních sítích. Jedním z nejčastěji diskutovaných nástrojů se stává věkové omezení přístupu dětí k online platformám.
Francouzské Národní shromáždění nedávno schválilo návrh zákona, který zakazuje používání sociálních sítí dětem mladším patnácti let. Norma nyní čeká na projednání v Senátu. Pokud projde celým legislativním procesem, měla by ve Francii začít platit od 1. září letošního roku. Francouzští zákonodárci opatření zdůvodňují zejména obavami z online šikany a negativních dopadů sociálních sítí na duševní zdraví dospívajících.
Ještě přísnější přístup zvolila Austrálie, kde už loni v prosinci vstoupil v platnost plošný zákaz sociálních sítí pro děti mladší šestnácti let. Součástí opatření je povinnost platforem aktivně ověřovat věk uživatelů. Podobná opatření zvažují i další státy. Řecko oznámilo, že chce od října 2025 zablokovat přístup k sociálním médiím všem mladším šestnácti let, a to kvůli rostoucí závislosti dětí a šíření nebezpečného obsahu. Diskuse o regulaci věku probíhají také v Dánsku, Španělsku nebo v některých státech USA. Věková omezení se tak stávají součástí širšího mezinárodního trendu.
V České republice zatím žádný plošný zákaz sociálních sítí pro děti neplatí a nebyl předložen ani konkrétní vládní návrh, který by takové omezení zaváděl. Přesto se téma ochrany dětí v digitálním prostředí postupně posouvá z odborných diskusí do roviny veřejné a politické debaty. Nejde už pouze o obecné úvahy o roli státu, škol a rodičů, ale o konkrétní kroky a vyjádření, která naznačují možný budoucí směr.
V uplynulých dnech se otázka používání digitálních technologií dětmi otevřela také v souvislosti se školním prostředím. Ministr školství Robert Plaga uvedl, že ministerstvo chce v nejbližších týdnech rozeslat ředitelům škol metodický pokyn k používání mobilních telefonů a dalších digitálních zařízení během výuky i o přestávkách. Cílem doporučení má být posílení soustředění žáků, omezení rušivých vlivů ve školách a podpora smysluplnějšího trávení volného času mezi vyučovacími hodinami, přičemž konkrétní nastavení pravidel má zůstat v kompetenci jednotlivých škol.
Ministr se zároveň vyjádřil i k širší debatě o regulaci sociálních sítí pro děti. Podle něj by případný zákaz přístupu dětí na sociální sítě bylo vhodné řešit především na úrovni Evropské unie. Národní restrikce by podle Plagy měla být až krajním řešením, protože bez celoevropské koordinace hrozí snadné obcházení pravidel. Zdůraznil také potřebu kombinovat legislativní kroky s technologickými opatřeními a prevencí.
Do širší politické roviny se téma dostalo i prostřednictvím vyjádření premiéra a předsedy hnutí ANO Andreje Babiše, který prohlásil, že se chce otázkou zákazu sociálních sítí a mobilních zařízení pro děti do patnácti let zabývat. Podle jeho slov je namístě otevřít debatu o přínosech a rizicích podobných opatření a vyhodnotit zkušenosti ze zemí, které už k regulaci přistoupily.
Redakce serveru Prvnizpravy.cz proto oslovila české zákonodárce, předsedy a místopředsedy Poslanecké sněmovny s pěti dotazy zaměřenými na možnou regulaci sociálních sítí pro děti. Přinášíme vyjádření těch, kteří své odpovědi zaslali do uzávěrky článku.
Místopředseda Poslanecké sněmovny Tom Philipp (KDU-ČSL) uvedl, že myšlenku přísnější regulace principiálně podporuje. Podle něj by omezení přístupu dětí mladších patnácti let na sociální sítě mohlo přispět k lepší ochraně jejich soukromí i duševního zdraví.
„Ano, byl bych pro stanovení jasné věkové hranice,“ sdělil Philipp s tím, že sociální platformy by měly mít povinnost ověřovat věk uživatelů a zamezit mladším dětem v zakládání účtů. Rizika spojená se sociálními sítěmi podle něj potvrzují nejen zahraniční zkušenosti, ale i konkrétní případy kybernetické šikany a šíření nevhodného obsahu v České republice.
Zároveň však zdůrazňuje, že samotný zákaz problém nevyřeší. „Musíme podpořit roli rodičů a škol v digitální výchově. Legislativní opatření může pomoci nastavit mantinely, ale klíčová je osvěta a důsledná kontrola,“ doplnil. Pokud by vznikal konkrétní návrh zákona, je připraven jej podpořit, ovšem pouze za předpokladu, že půjde o promyšlenou a vymahatelnou úpravu, ideálně koordinovanou i na úrovni Evropské unie. „Nechceme státu přebírat výchovu dětí, ale nastavit pravidla tam, kde to rodiče ani školy sami nezvládnou,“ uzavřel Philipp.
Opačný pohled nabízí místopředseda Poslanecké sněmovny Jiří Barták (Motoristé sobě), který je vůči zavádění plošných zákazů zdrženlivější. K otázce případného zákazu sociálních sítí pro děti mladší patnácti let uvedl, že je spíše příznivcem autoregulace provozovatelů platforem. Svůj postoj opírá také o osobní zkušenost, neboť posledních deset let působí jako učitel a dlouhodobě pracuje s dětmi a mládeží.
Barták upozorňuje, že samotný zákaz by byl obtížně vymahatelný bez aktivního zapojení rodičů. „Zákazy a omezení jsou bezzubé, pokud se k vymáhání jejich dodržování nepřipojí zákonní zástupci dětí, tedy povětšinou rodiče. Stát by takovým omezením na sebe bral ještě větší výchovnou roli, kterou mají plnit právě rodiče,“ vysvětlil Barták s tím, že rizika online prostředí si nicméně uvědomuje a považuje sociální sítě pro děti za rizikové.
Barták zároveň upozornil, že vytvořit skutečně vymahatelný zákon by bylo velmi složité a děti by si k zakázaným platformám pravděpodobně našly cestu. Podle něj by měla být věková kontrola stanovena zákonem jako povinnost provozovatelů sociálních sítí, nikoli ponechána výhradně na rodinách. Přesto se domnívá, že v českém prostředí zatím není nutné přijímat uspěchaná řešení. Na otázku, zda by podpořil tuzemskou legislativu omezující sociální sítě pro mládež, odpověděl, že rozumný návrh by byl připraven podpořit.
Právě každodenní zkušenost rodin s digitálními technologiemi přibližují konkrétní data. Průzkum agentury SANEP z dubna 2025 mezi více než čtrnácti tisíci českých rodičů ukázal, že většina dětí tráví u mobilu, počítače, tabletu nebo televize dvě až tři hodiny denně. Téměř každé třetí dítě pak překračuje hranici tří hodin denně.
Pravidelný pohyb zůstává upozaděn. Sedmdesát procent dětí sportuje v průměru maximálně půl hodiny denně a pouze malé procento se hýbe déle než hodinu denně. Výzkum zároveň poukazuje na nízkou míru rodičovské kontroly. Více než šedesát procent rodičů přiznává, že čas, který jejich děti tráví u elektronických zařízení, nijak neomezuje ani neorganizuje. Téměř polovina nestanovuje žádné podmínky, například splnění povinností, pro používání mobilu nebo počítače.
Online prostředí se navíc promítá i do dalších oblastí života. Každý čtvrtý rodič uvádí, že se jeho dítě setkalo s verbálními útoky či posměšky na sociálních sítích i v souvislosti se sportovními aktivitami.
Zahraniční zkušenosti, dostupná data i rozdílné postoje českých zákonodárců ukazují, že otázka regulace sociálních sítí pro děti zůstává otevřená. Zda se Česká republika vydá cestou legislativních omezení, nebo zvolí kombinaci odpovědnosti rodičů, škol a provozovatelů platforem, bude předmětem další politické i odborné diskuse.
(Slámová, prvnizpravy.cz, foto: zai)
