Dnes máme také už za sebou cestu našeho premiéra, několika ministrů, ale stejně se to tak nějak moc nedaří..
Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?
„Především to, že ta velká pozornost vlády, která se věnuje některým africkým zemím přichází až příliš pozdě a dokonce bych si dovolil říct, že je téměř nadbytečná. Na výsledcích cesty pana premiéra nebo ministra vnitra vidíme, že sice navštívili některé africké země, ale že to co tam dohodli by se bylo bývalo dalo vyřídit jedním mailem nebo podobně rychlou korespondencí,“ říká v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.
Zmizela diplomatická zastoupení…
„My jsme zapomněli na to, že jsme tak zredukovali diplomatická zastoupení v afrických zemích, že už se počítají velvyslanectví České republiky jenom v jednotkách. Kdo je za to zodpovědný? Alexandr Vondra, spořivý Miroslav Kalousek nebo vlády Petra Nečase a Mirka Topolánka, to je úplně jedno. Má to svůj počátek samozřejmě v zrušení podniků zahraničního obchodu, které byly státními organizacemi pod kontrolou státu a na jejichž zrušení se podílel významně Vladimír Dlouhý, ale také Václav Klaus. Tím se zrušila síť nejenom zastoupení, ale vlastně těch informačních středisku pro české občany dojíždějících třeba na dovolené do afrických zemích. Ani si nedovoluji připomínat založení Československého ústavu zahraničního v roce 1928, z iniciativy Edvarda Beneše, a jeho činnost, která byla v zemi bez kolonií, obdivuhodná.
A zapomněli jsme, že se dávno „nebojuje“ v současném světě mezi Východem a Západem, což je argument mnoha českých politiků, ale že jde také o střetnutí Severu a Jihu. A my, na tom chřadnoucím Severu jsme ztratili jakýkoliv potenciál, který by mohl být použitelný v afrických zemích. Ta jedna návštěva má povahu nepovedeného výletu, a to nemluvíme o tom, že děláme takové diplomatické půlobraty, jako bylo vystoupení paní ministryně národní obrany nebo někoho jiného v neprospěch české diplomacie.
Ale my jsme také dokázali rozbít celou „afrikanistiku“, která byla na mimořádně vysoké úrovni. Já vzpomínám na expedici Lambaréne Josefa Vavrouška a tehdy vlastně ještě studentů technických škol a filozofické fakulty, kteří jeli do teritoria, které už bylo v uvozovkách dobyto. Pravda je, že jsme tam nehráli roli koloniální velmoci, ale také, že lidé v Africe s námi chtěli jednat o obchodních smlouvách, protože jsme nekladli politické podmínky. Jako ti, kteří tam přišli z Velké Británie, Francie, Nizozemska nebo z amerických obchodních organizací, stejně jako ze Sovětského svazu, kteří vyžadovali nějakou politickou loajalitu. To Čechoslováci nežádali a navíc měli před sebou velikou tradici soukromého podnikání v afrických zemích, která stála na jiných zásadách svobodného obchodu,“ pokračuje Zdeněk Zbořil.
Máme vůbec co nabídnout?
„Prostě se nám po roce 1990 podařilo rozbít síť obchodních zastoupení. Nevím, kdo je viníkem, ale kdybych to bral hierarchicky, tak bych musel říct že Václav Havel, všichni jeho předsedové vlád a pak teprve ti ostatní. Protože tito lidé zaváděli nový systém/nesystém, který byl smrtící pro obchod našich firem v Africe. Ale také pro nás samotné, protože jsme nestačili už ani sledovat, co se v Africe děje, jak roste a jak se modernizuje. A dneska těch našich několik jednotek diplomatů jsou tam dobré akorát na to, aby udržovaly adresy s lidmi. kteří se s námi ještě chtějí bavit. Zaznamenali jsme ústup ze slávy v teritoriu, které bylo přinejmenším od cest Hanzelky a Zikmunda, a o těch dalších, např. „Emporiu“ Baťových podniků po celém světě, které zaniklo a nepodařilo se ani obnovit, ani udržet.
A kdybych byl chtěl být velmi tvrdý, tak bych doporučil, aby tam už ti naši politici ani nejezdili. Nemáme tam co dělat, nemáme tam co nabízet, snad ještě nějaké ty zbraně. Ale při vývoji války na Ukrajině tento artikl za nás obstará ukrajinská diaspora,“ dodává Zdeněk Zbořil.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
