Zdeněk Zbořil: Inzerát na dům ve kterém už nechci bydlet

politika

Možná, že už je trochu zapomenutý soubor několika povídek Bohumila Hrabala, který vyšel poprvé v roce 1965. To druhé vydání, schválené polistopadovou láskyplnou cenzurou, bylo k mání až v roce 1991, píše Zdeněk Zbořil v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Zdeněk Zbořil: Inzerát na dům ve kterém už nechci bydlet
Zdeněk Zbořil, politolog
28. května 2025 - 02:20

Pamatuji si ta data velmi dobře, protože to první vydání mi s úmyslem nakládat s touto věcí jako s věcí vlastní, ukradl můj dobrý přítel, který se chlubil tvrzením, že krást knihy by nemělo být považováno za trestný čin. Spíš to ale asi bylo proto, že jsem v ní měl Hrabalovo věnování pořízené ve slavné letenské hospodě U Sojků.

Právě proto si nepamatuji už ani názvy jednotlivých povídek, ale hlavní titul, který se nám v oné době zdál tak aktuální, se mi začal vracet v posledních dnech, která jsou stejně absurdní, ne-li absurdnější, než ta, jejíž šedesáté výročí si letos připomínáme.


Svým způsobem je doba současná ještě zajímavější než v absurdních Hrabalových příbězích. Dnes se nemusí ani moc číst a přemýšlet, stačí jedno časově a autorsky nezařazené kliknutí a nejen dům, ale doslova katedrála malichernosti a zloby roste do nadpozemské velikosti snů českých, evropských a globálních developerů. Asi proto jsme se v těchto dnech dozvěděli, že někde u Pardubic se bude stavět největší hokejová hala na světě, která svou velikostí překoná i tu slavnou Montrealskou.  Stát by měla dřív, než přiletí nepostradatelné nosiče nukleární výzbroje F-35 a než bude vycvičena jejich obsluha. 

Oba tyto plány vypadají na produkt příliš nemyslících myslitelů, ale proč ne. V Chlumku a Luži na panství Košumberském si také jeden chudý jezuita usmyslel postavit barokní kostel a dodnes tam někde stojí historická perla českého baroka Kostel Panny Marie Pomocné. 

Podstatně strašidelnější je nahlédnout do diskusí našich současníků, kterým aktuální rozvoj sdělovacích prostředku dovoluje, většinou skrytým ve své odvážné anonymitě, šířit své splašky do neohraničitelného prostoru. Rád jsem často připomínal text J. S. Machara, který napsal na obranu filosofa, a jednoho ze zakladatelů skautingu v Čechách Františka Drtiny. Bylo to také před více než sto lety, když Machar napsal: V Čechách se spousta věcí nedaří. Ale jedna věc nám jde docela dobře. Ať uděláš zle nebo naopak, vždy se najde nějaký bídák, který ti zpoza rohu vrchstne na hlavu škopek pomejí. Já bych k tomu dnes dodal, že to důležité je, že se tak děje zpoza rohu. Snad a zejména to je ten hlavní důvod, proč si dnes stále tolik lidí dává inzerát na dům ve kterém oni sami už nechtějí bydlet.

Masarykovo varování před českým hulvátovem a Kocourkovem je stále svěží. A za trest by tuto větu měli každý den opsat naši nositelé osvícenství alespoň stokrát. Třeba místo toho proklatého nicméně, predikování, platformování, a napodobování plukovnické češtiny či té, které se ctihodní naučili v Řeporyjích. Ono je to nakažlivé a ti jejich aplégři (nezdární potomci) nejsou vůči tomu imunní. 

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)




43-8974200277/0100

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX