Kdo by si myslel, že žertujeme, nechť se podívá do zemí s bazarovou kulturou perského trhu. U nás si to nechceme přiznat, ale už to lákavé slovní spojení bazarová ekonomika nebo tržní hospodářství má v sobě ukrytou lákavou myšlenku, že se na této ekonomice dá také leccos trhnout. Trochu se nad tím sice pohoršujeme, ale ne všichni studenti národohospodářské vědy četli třeba fundamentální práci Maxe Webera Protestantská etika a duch kapitalismu (Die protestantishe Ethik und der Geist des Kapitalismus, 1904–1905, česky in: Weber Max, Metodologie, sociologie a politika, vybral a uspořádal Miloš Havelka, Praha 2009).

Přiznejme soudům alespoň ochotu zkoumat nadčasový pojem korupce trochu hlouběji, než jak nám referenti pohybující se v kuloárech referují. Asi se dá věřit, že rozsudky soudu budou vyneseny, třeba po dlouhé době, která bude jistě delší než termín nejméně dvou vlád ČR, ale že společnost a politická třída od nejvyšší po nejnižší úroveň bude se muset rozhodovat, zda tento pořádek/nepořádek bude pokračovat nebo bude odstraněn.

Zvláštní je, že právě v zemích, kam importovaná evropská tradice, počínaje římským právem, urychlila myšlení o korupci a jejích pozitivních hodnotách,  se tato zrůdná myšlenka usídlila co nejpohodlněji. Je to logické, evropští nebo euro-američtí dobyvatelé, křesťané katoličtí nebo protestantští, vyznavači judaismu nebo nevěřící, nepřinesli jen technický pokrok, industriální i agrární technologie, ale  bezohledně zaútočili na místní zvyklosti včetně mravních zásad, které v některých částech světa měly tisíciletou tradici. Někde to vedlo dokonce k zániku kultur, civilizací a nejrůznějších populací, a jen nej-neporazitelnější konfucianismus nebo hinduismus dokázaly tomuto impaktu odolat. Jen ale proto, že tam místní autority odmítly evropské uplácení a úplatkářství tím, že je trestaly a dodnes trestají drakonickými tresty.

Každý, kdo se proti vůli našich politických autorit seznámil, třeba i během obchodních jednání, se způsobem japonského nebo čínského obdarovávání hostů ví, že je to také forma korupce, kterou se jednak projevuje vážnost a úctu hostitele k hostovi, jednak se mu může dávat najevo, že hostitel si svého hosta neváží, právě proto, že ví, odkud přichází a jaké tam panují barbarské zlozvyky. Nevím, zda se v Japonsku nebo v Číně také dává „10% na politiku“, ale vzhledem k množství skandálů politiků v těchto zemích je to možné. Jen je to prezentováno v lepším balení.