Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?
„Já jsem tak starý, že si to ještě pamatuji jako velkou událost, o které se psalo v novinách a mluvilo ve všech možných mediálních systémech. Ale dneska už to nevypadá, že by to byla nějaká atraktivní událost, která tehdy mohla někoho zajímat. Ale samozřejmě byla, protože si musíme uvědomit, že už samo sestřelení letadla U2, které Garry Powers pilotoval ve výšce asi 20.000 metrů, bylo velkou událostí. Navíc sovětská propaganda tvrdila, že byl sestřelený raketou, snad země-vzduch, což by byla na tu dobu mimořádná událost. Později se tvrdilo, že to tehdy bylo nějaké letadlo, nějaký nový MIG, nebo Su-9, který vypustil nepojmenovanou raketu z jiné výšky. Ale i to bylo z vojenského hlediska zajímavé,“ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
Powers a ochlazení i oteplení vztahů mezi velmocemi…,
„„Cesta Garryho Powerse směřovala, pokud se nemýlím, z jihu na sever okolo Bajkonuru a jiných vojenských zařízení, a tam někde v oblasti Jekatěrinburgu (dříve Sverdlovsku), o které se tehdy příliš nemluvilo, došlo k sestřelu. Já jsem shodou okolností byl na vojně u protivzdušné obrany státu a všichni jsme si mysleli, že díky této události zůstaneme o rok déle ve vojenské základní službě. Pak to ale, k naší velké radosti, dobře dopadlo. Okolo tohoto letu, okolo toho sestřelení a zajetí Powerse, začaly tiskové konference, kterým se věnovala velká pozornost. Rozjela se propaganda, jejímž cílem bylo dokázat, že obě země jsou dostatečně vyzbrojeny a dostatečně kontrolují svoje letecké síly a jejich špionážní lety. A to natolik, že by se mohlo začít jednat po počátečním zvýšení napětí, také o usmíření, respektive o zmírnění napětí a zlepšení vzájemných vztahů.
Už si nepamatuji, jak k tomu došlo, a kdo tuto iniciativu projevil, ale skutečně to nakonec posloužilo k propuštění Powerse z vězení a jeho předání v zájmu jednoho z několika málo okamžiků smíření v letech studené války. Samotná událost je jako by zahalená tajemstvím, ale zas to taková velká tajnost není. Na tehdy populárním mostě špionů v Berlíně byli vyměněni Garry Powers a sovětský agent William Fischer, alias Rudolf Abel.“ pokračuje Zdeněk Zbořil.
Téma špiónů je neustále živé a pro filmaře vděčné…
„Jak jste říkal, v různých zemích se filmy o takových událostech. Ale on je nejen Hollywood hladový a potřebuje témata, která jsou stále atraktivní a hodná jakéhokoliv zneužití. A tak se, bez ohledu na to, co se kde doopravdy děje, opakují špionážní historky a jejich nekonečné variace. Ve Velké Británii žije James Bond Industry už asi třicet let, proboha už vlastně víc než šedesát let, a v dnešní filmové produkci je to stále britské velké téma. Navíc, „Most špiónů“, který jste zmínil, se mnohokrát vrátil na filmová plátna nebo do zpravodajství a oznamovalo se, že tam byli vyměňováni i ti, kteří vlastně špiony nebyli. Například chilský komunista Corvalán, kterého „směnili“ za ruského a židovského disidenta Vladimíra Bukovského.
Říkalo se, že Karel Köcher, český špion ve Spojených státech, byl na stejném místě také filmován a vyměněn (za Natana Ščaranského, později ministra vlády Státu Izrael). Prý se pak ukázalo, že podle v ČR vyrobených dokumentů, to bylo všechno trochu jinak, ale téma výměny špiónů zůstává stále mediálně zajímavé. Možná by stálo za to, protože i v dnešní době k něčemu podobnému dochází, zabývat se tím, když už se mění zajatci, kolik z nich jsou na obou stranách latentní špióni. Je přece veřejným tajemstvím, že při každém pohybu vojáků v uniformách i v civilu se na obou stranách fronty počítá s tím, že někteří budou „disidovat“, nebo budou použiti k obrácení se v krtka na druhé straně,“ dodává Zdeněk Zbořil.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
