Už dávno si všechno co vědí řekli a tak se nemohou ničím novým překvapit. Dokonce i všechny urážky, a to se pohybujeme na vyšší úrovni nezdvořáctví, opakovali všichni tolikrát, že nemají sil, aby je mohli, i za pomoci pokleslé pouliční herecké šmíry, vyvlastnit, píše Zdeněk Zbořil v komentáři pro Prvnizpravy.cz.
Kdy opomeneme těch několik výjimek, nezdá se, že by nějaký modlitební politický mlýnek mohl někoho zaujmout. A protože do voleb je relativně daleko, je třeba tuto prázdnotu a bezmyšlenkovitost něčím zaplnit.
Naštěstí existuje ještě jeden instrument, který je možné použít. Dokonce se zdá, že i opakovaně, aniž by si veřejnost nebo jednotlivci uvědomovali, jakého triku proti nim političtí šíbři a volební kortešové používají. Je to zkoumání veřejného mínění, o kterém už z dob v předvečer Velké francouzské revoluce víme, že obvykle není veřejné, a jak dodával tehdy Benjamin Franklin, často se ukáže, že není ani míněním.
Prvnizpravy.cz - Zdeněk Zbořil: Bouře okolo Istanbulu
Navíc víme z textů klasiků, a nejen Josefa V. Stalina, kterému bývá tento výrok připisován (ačkoliv ho známe i z britských ostrovů a předválečného Německa), volby nerozhodují hlasy, ale ti, kdo hlasy sčítají. Dnes se, samozřejmě, pohybujeme na vyšší úrovni, a víme, že i pečlivé statistiky je možné obejít rozhodnutím nějakého soudu. V Rumunsku třeba ústavního a předseda stejné nejvyšší soudní instance v České republice už předem prohlásil, že máme v ČR nástroje jak případnou zlotřilost napravit. Samozřejmě ve spolupráci s inteligentními službami státu, které jsou ovšem také tajné a některé z nich dokonce tajné tajné. A o některých už ani nevíme, zda existují nebo kde začínají a končí jejich pravomoci.
Přesto nám ale zůstává k zábavnému povídání prostor, kterému můžeme ze zvyku říkat veřejné mínění - public opinion, offentliche Meinung nebo opinion publique. Jsou to ve všech zde cit. jazycích slova, která nemají exaktně definovaný obsah, ale protože jde jen o zábavné žertování s voliči v předvečer voleb tak to tolik nevadí. Někdy se tomu říká hlas lidu, souhlas lidu, fáma, pověst, a jak víme z operety Jacquese Offenbacha Orfeus v podsvětí, kde bohyně Fama rozhoduje, kdo je bídák nebo hrdina. Protože i v pekle nebo na nebesích je mínění.
Zkoumání veřejného mínění má svou historii a od doby George Gallupa se od první poloviny 20. století chápe veřejné mínění jako soubor individuálních názorů. Zabývají se jimi různé instituce, a zde je kámen úrazu - často se snaží získat svou legitimitu službou sponzorům, o jejichž zákulisním vlivu toho moc nevíme.
Po roce 1990 vznikl v Československu velký počet agentur, zabývajících se průzkumem trhu a veřejného mínění. Řada z nich se snažila dosáhnout své dobré pověsti spojením s akademickými pracovišti nebo obchodními organizacemi.
Tak bylo založeno například Středisko empirických výzkumů – STEM, Asociace pro nezávislou sociální analýzu – AISA, DEMA, Dema Rapid, Marktest, Ecoma, Raisa, Amasia, Factum, Kantar… aj. A protože existovala potřeba politických stran propagovat svoje postavení ve veřejném prostředí, stávaly se tyto stále vznikající agentury konkurenty i tazateli s dotazovaným i na trhu s informacemi.
Víme, že součástí výzkumu veřejného mínění je standardizovaný rozhovor tazatele s dotázaným. Což je první nejistota ohrožující „vědeckost“ takového zkoumání. Podobně jako reprezentativní statistický vzorek respondentů. Předpokládejme, že všechny tyto agentury také pracují i s agenty, kteří konají nejen ve prospěch takových výzkumů, ale také se mohou nechat ovlivnit množstvím zakázek, objednávek a výší odměn za provedený výzkum. I zde, od samých začátků, řádila neviditelná ruka trhu.
Tím se sice dostáváme na pole neorané a zneužitelné ve prospěch politické agitace a propagace, ale i tento nejzávažnější problém války agentů a agentur lze minimalizovat nebo dokonce odstranit. Podmínkou je odstranit, nebo alespoň omezit frekvenci objevů všech možných výzkumů veřejného mínění na veřejnosti a nepřikládat jim důležitost s ohledem na dobu, ve které jsou publikovány.
I když se to nezdá, je to asi problém spojený se zkoumání volebních preferencí největší. Nikoliv nabídka, ale poptávka. A kdo chce věřit věří, kdo nechce nevěří, ale jako argument k předvolebnímu vyvolávání hrdosti nebo strachu je před námi od nepaměti.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
