Bohužel, své nedostatky s ohledem na neúctu k českému jazyku.  Nepomáhá ani to, že se tato slabina objevuje i v Ústavě ČR a tak se na vysoké politické úrovni objevuje nejistota, jak s tímto problémem zacházet, píše Zdeněk Zbořil v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Strany svářící se o sloveso „jmenovat“ se zapomněli zeptat jazykovědné autority, nebo se podívat do nějakého slovníku českého jazyka, a mohlo se ušetřit spousta zbytečně ztraceného času v planých a zdá se, že stále ještě nekonečících diskusích. Proto si dovolujeme upozornil na Tezaurus jazyka českého, s podtitulem Slovník českých slov frází souznačných, blízkých a příbuzných. Jeho autorem je Aleš Klégr a vydalo ho nakladatelství Lidové noviny v Praze 2007.

Protože předpokládáme, že je tento Tezaurus, nebo jiný slovník jemu podobný, uložen nejen v sídle vlády, ale i v knihovnách Poslanecké sněmovny, Senátu a samozřejmě i v prezidentské knihovně na Hradě, dovolíme si odkázat jen na několik v něm uvedených a  užitečných dat. Už jen proto, aby slovutné politické instituce České republiky nemusely utrácet hříšné peníze za konzultace s renomovanými, ale také drahými, právníky ze všech úřadů a pod-úřadů, kde se dosud snaží zdá se marně některé z těchto informací získat.

Sloveso „jmenovat“ se v tomto Tezauru uvádí ve významu titulovat (ad 498), ale i přidělit nebo povýšit do šlechtického stavu (ad 701), stejně jako identifikovat, ztotožnit, zařadit (ad 486) či obrátit něčí pozornost na… (404).

Jmenovat neboli identifikovat je zde ve významu jmenování (ad 498 a 673) a od toho zde i jmenovací listina neboli oprávnění (ad 673 a 821). Další tvary jsou vykládány jako potvrzení zvolení do funkce či slavnostní uvedení do funkce,  ale nikde není uvedeno, že jmenování se rovná zvolení. Slavnostní uvedení do úřadu známe u rektorů vysokých škol, profesorů na stejné úrovni, ale i soudců a třeba armádních generálů (kde přichází někdy na pomoc slovo vyřazení) a dalších funkcionářů, jejichž jmenování nemůže být volbou nebo rozhodnutím, tedy druhou volbou, volbu rušící. I kdyby byla požadována třeba prezidenta republiky.  Lze sice vyslovit vážné pochybnosti o zvolených a požádat ty, kteří je zvolily o zvážení svého rozhodnutí, ale nemůže jim jmenující nařídit, aby své rozhodnutí odvolali.

Zatím jsme denně pronásledováni mediálními příkazy, kdo může být do funkce vybrán, zvolen a ustanoven, ale sloveso jmenovat je zde používáno nedostatečně s ohledem na významy, které ve skutečnosti má. Pronikání žurnalistických výpůjček do jazyku práva není ni výjimečného, ale také to neznamená, že na tuto ledabylost máme rezignovat.