Pokud si myslíme, že pirátské heslo Pusťte nás na ně! ztratilo svou přitažlivost a pel mladické nerozvážnosti, mohu nás ujistit, že tomu tak není. Naopak, je stále víc a víc přitažlivé i když se stalo nástrojem nepirátských bojovníků za domnělé právo a spravedlnost. Jistě s představou dnů „lepších příštích“, jak o nich mluvili jejich dávnoletí předchůdci. 

Náhodně vybraný, a stejně podobně sepsaný seznam politických hesel a apelativních výroků, překvapí svou aktuálností. Jen si nedovoluji citovat jména jejich autorů, aby toho nebylo případně zneužito proti nim, protože, jak víme, politická nenávist jde až za hrob a neodpouští se ani zemřelým. 

Uvádíme zde jen přibližná data jejich zveřejnění, abychom dokumentovali, kde tato ztracená slova a zatracené výroky hledat. Neboť nihil novi sub sole. Jen ztracená slova nabývají nových významů.

• Současná vláda je hanebná komunistická mafie, vláda podvodníků, která se po loutkovém divadle 17. listopadu dostala loni ve volbách podvodem, 1991

• Dost vlády komediantů! Dost léčby Klaunem! My nedáme republiku prodejnýmu dramatiku!, 1990-1991

• Ten, kdo je obklopen alkoholiky a zloději, je alkoholik a zloděj. Ten, kdo je obklopen komunistickými zločinci a vrahy, je také komunistický zločinec a vrah!, 1991

Ano, tak to začínalo v době kdy se neustále zdůrazňovala autorita Jana Patočky, často citovaná, ale bez úspěchu, včetně jeho zdviženého ukazováku: 

Fenomenologie si všímá zkušenosti samé – tak jak se člověku sama dává či se zjevuje… 

O dvacet let později upozorňuje a varuje autorka se zkušeností divadla pro děti, mládež a dospělé: 

• Současná generace žije rychleji. Zrychlil se život a zážitky. Jsou instantní, předvařené a tím méně zdravé...současná generace má v drobných ručkách ovladač a v hlavě klipové vnímání. Zážitky přicházejí bez námahy a zapojení fantasie....Dnešní fantasie je instantní, 1/7 2009

Dodejme, že všechna tato varování byla marná.

To už ale byla doba, kdy pukaly ledy a František Koukolík a Jana Drtilová opakovaně varovali, že jsme svědky Vzpoury deprivantů a měli bychom vědět něco O špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácené moci, 1996

A Slavomír Ravik napsal Zahradní slavnost pro patnáct milionů, aneb Jak vyhovět Murphyho zákonům, 1993

Ala také stejně naléhavě varující, ale stále ještě nikoliv obhroublé a sprosté: 

• Raději Konfucia než Rousseaua, raději Františka Josefa I. než Josefa II., raději Boženu Vikovou-Kunětickou než Jiřinu Šiklovou, raději základy latiny a řečtiny než prolegomena k navlékání kondomů, raději mateřskou dovolenou než povinné eurojesle, raději Stanislava Suchardu než Olbrama Zoubka, raději čecháčky než světáčky, raději věřit než dlužit... 2009

• A proto odmítám evropeismus, humanrightismus, genderismus, multikulturalismus, feminismus, antidiskiminacionismus, politickou korektnost, oikofobii, xenofobii, ekumenismus, pozitivní diskriminaci, homosexualismus, environmentalismus, neokonzervatismus... a to ani v ambaláži vondrismu-topolánkismu. A vůbec celou tuhle oblbující novosocialistickou dogmatiku vrchnostensky distribuovaného Blaha namísto Svobod, červen 2009

Všechna tato varování se množí s paralelním používáním informačních systémů a vzájemně se překrývajících sítí. Až dojde k dnes už k neviditelnému zlomu, kdy prázdná slova šířená jakýmikoliv prostředky se stávají rozkazy váhajícím konzumentům: „Zapíchněte Turka. Zm*d.“ V originálu ještě naléhavěji „Motoristé, už ho, prosím, zapíchněte, opravdu se na to nedá koukat!“ říká  sebevědomý David Grudl, který jako by zapomněl na své dobré vychování.

Zřejmě to nikoho nevzrušuje, ačkoliv se to v posledním roce  odehrává ve dnech, kdy nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová upozorňuje, že rychle rostl počet násilných trestných činů mládeže a mladistvých. Odborná veřejnost o podobných jevech diskutuje už nejméně dvě desetiletí a hledají se důvody, proč tomu tak je a proč tomu pravděpodobně bude i v nejbližších několika letech.

Petr Fiala říkal Jsme ve válce! a myslel tím na Ukrajinu a naši malou válku s Ruskou federací. Asi sám nevěřil, že tomu tak opravdu je, a že by mohlo jít o válku uvnitř hranic českého státu. 

Jednou z mnoha dnes už dobře známých příčin tohoto stavu jsou ale také gejzíry vulgarit, které známe z vystoupení nejrůznějších autorit, mezi nimi často i autorit politických. Nedostatek respektu na všech úrovních české společnosti se šíří jako pověstná devátá vlna, která může způsobit rozklad sociálních struktur.
 
Abychom „nestrašili“ ještě více ty dávno vystrašené nemusíme si vzpomínat, jak to v tom roce 1990/1991 začalo, snažme se obnovovat úctu člověka k člověku, nevkládat veřejný prostor do rukou nezodpovědných a nevzdělatelných prominentů.