Hostem podcastu Chuť moci byl exprezident České republiky Miloš Zeman, kterého zpovídal moderátor Thomas Kulidakis. Rozhovor se soustředil především na aktuální parlamentní dění, podobu politického střetu v České republice a na osobní zkušenost bývalé hlavy státu s okamžiky, kdy se politický konflikt přenesl z roviny názorů do roviny mocenského tlaku.
Zeman se hned v úvodu vyjádřil k průběhu jednání Poslanecké sněmovny, kterou dlouhodobě vnímá jako instituci ztrácející schopnost věcné debaty. Parlament má podle něj jednat o zákonech, hodnotit práci vlády a nést politickou odpovědnost, nikoli se stávat prostorem nekonečných projevů bez obsahu. S ironií sobě vlastní připomněl historku o poslanci federálního shromáždění, který vystoupil jen proto, aby ho viděla matka v televizi. „Nevěděl, o čem má mluvit, tak blábolil, ale byl rád, že je vidět,“ poznamenal s tím, že podobné motivace lze v parlamentu pozorovat i dnes.
Kritika parlamentní kultury se u Zemana přirozeně propojila s hodnocením vlády. Kabinet Petra Fialy označil za příklad politiky, která spojuje líbivá hesla o rozpočtové odpovědnosti s faktickým zadlužováním státu. Připomněl, že schodky v řádu bilionů korun nelze omlouvat rétorikou o fiskální kázni a že veřejnost si tento rozpor stále zřetelněji uvědomuje. Podle Zemana šlo o vládu frází, jejichž skutečný dopad byl v přímém rozporu s deklarovanými cíli.
Zásadní část rozhovoru se věnovala událostem z doby, kdy byl Zeman hospitalizován ve vojenské nemocnici. Popsal tehdejší kroky části Senátu jako pokus využít jeho zdravotní stav k omezení prezidentských pravomocí. Připomněl, že podobný postup má v české historii nepříjemnou paralelu z doby komunistického režimu, kdy byl z obdobných důvodů odstavován prezident Ludvík Svoboda. Podle Zemana šlo o nebezpečný precedens, který ukázal, jak snadno lze ústavní mechanismy zneužít v politickém boji.
„Buď se z vás stane měkkýš, který splaskne, nebo se naježíte trny a připravíte se k boji,“ popsal Zeman vlastní reakci na tehdejší situaci. Zdůraznil, že v okamžiku, kdy čelil snaze o oslabení své funkce, pro něj neexistovala možnost ústupu. Argumentace zdravotním stavem byla podle něj účelová a snadno rozšiřitelná do absurdních závěrů. S nadsázkou poznamenal, že při takovém výkladu by i obyčejná rýma mohla posloužit jako důkaz neschopnosti vykonávat úřad.
Bývalý prezident se v této souvislosti vrátil k politickým aktérům, kteří tehdy vystupovali proti němu. Připomněl, že šlo především o zástupce stran, které dnes samy stojí v opozici. Tento vývoj označil za ilustraci politické proměnlivosti, kdy se postoje nemění podle principů, ale podle aktuálního rozložení moci. Zvláštní pozornost věnoval tomu, že stejné kroky jsou dnes u jiných představitelů státu hodnoceny výrazně shovívavěji.
Rozhovor se dotkl také absence levice v současné Poslanecké sněmovně. Zeman konstatoval, že po dlouhé době chybí politická síla, která by dokázala levicové voliče nejen oslovit, ale i dlouhodobě udržet. V kontrastu k tomu zmínil maďarského premiéra Viktora Orbána jako jednoho z nejzajímavějších evropských politiků současnosti, a to bez ohledu na hodnotící soudy o jeho politice. Podle Zemana je podstatné, že Orbán dokázal vytvořit stabilní politický projekt s jasnou identitou a kontinuitou.
Rozhovor tak přinesl souhrn pohledů bývalého prezidenta na fungování parlamentu, vlády i ústavních institucí v okamžicích politického napětí. Zeman v něm bez diplomatických obalů popsal zkušenosti, které formovaly jeho vztah k moci, odpovědnosti a politickému střetu, a zároveň pojmenoval slabá místa českého politického systému, jak je vidí z pozice dlouholetého aktéra nejvyšší politiky.
(Pilař, prvnizpravy.cz, repro: datarun)
