Zeman šokoval pohledem na preventivní války. Řekl, co by udělal jinak

politika

Exprezident Miloš Zeman v otevřeném rozhovoru hodnotí Kosovo, Irák i Ukrajinu. Přiznává chyby, mluví o ztrátě důvěry a ostře komentuje preventivní války i roli OSN.

Zeman šokoval pohledem na preventivní války. Řekl, co by udělal jinak
Miloš Zeman, bývalý prezident ČR
30. března 2026 - 08:07

Rozhovor moderátorky Jany Bobošíkové s bývalým prezidentem Milošem Zemanem se vrací k momentům, které formovaly moderní geopolitiku i českou zahraniční politiku. Od bombardování Jugoslávie přes válku v Iráku až po současný konflikt na Ukrajině se vine jediná otázka. Má ještě mezinárodní právo skutečnou váhu, nebo se stalo pouhou kulisou mocenské politiky?

Zeman se hned v úvodu rozhovoru na kanále Aby bylo jasno vrací k roku 1999, kdy Česká republika krátce po vstupu do NATO čelila zásadnímu rozhodnutí. Bombardování Jugoslávie bez mandátu OSN označuje s odstupem jako chybu. Připomíná tehdejší izolaci české vlády i tlak spojenců. „Byli jsme poslední zemí, která odmítala vydat souhlas,“ říká a dodává, že rozhodnutí bylo výsledkem pragmatismu nováčka v alianci. Dnes už ale mluví jinak. „Nebyl to správný krok,“ konstatuje a připomíná i svou pozdější omluvu Srbsku.

Osobní rovina se do jeho slov promítá výrazně. Právě Jugoslávie podle něj zanechala nejhlubší stopu. Zeman otevřeně přiznává, že původně věřil ujištěním o cílení pouze na vojenské objekty. Realita byla jiná. „Přesvědčil jsem se, že byly bombardovány i objekty, které s armádou nesouvisely,“ říká. Zásadní je pro něj i hodnocení tehdejšího srbského vedení. Miloševiče nepovažuje za diktátora, ale za „svérázného, v zásadě demokratického politika“.


Dalším zlomem byla válka v Iráku. Zeman ji spojuje především se ztrátou důvěry ve zpravodajské služby. „Pro mě byl okamžikem, kdy se zásadně zlomila moje důvěra v CIA,“ říká bez váhání. Připomíná tehdejší prezentaci Colina Powella v Radě bezpečnosti OSN a údajné důkazy o zbraních hromadného ničení. Ty se nikdy nepotvrdily. Zeman z toho vyvozuje širší závěr. Nedůvěra k informacím bezpečnostních složek podle něj pramení právě z této zkušenosti.

Když se řeč stočí k Libyi, Zeman upozorňuje na jiný problém. Nejde podle něj o absenci mandátu, ale o jeho výklad. Rezoluce OSN měla chránit civilisty, výsledkem byl pád režimu. „Bezletová zóna ještě neznamená bombardování,“ podotýká. Připouští, že i legitimní mandát může být rozšířen nad svůj původní rámec. Zároveň ale zdůrazňuje svůj dlouhodobý postoj. Zásahy proti diktaturám považuje za ospravedlnitelné, byť připouští, že za nimi mohou stát i pragmatické zájmy.

Rozhovor se dotýká i proměny role OSN. Zeman nešetří kritikou. Organizace podle něj ztratila autoritu i schopnost efektivně zasahovat. Připomíná nečinnost v konfliktech i omezenou roli mírových misí. „Když organizace prokáže, že není efektivní, stává se předmětem pohrdání,“ říká.


U války na Ukrajině zaujímá jednoznačný postoj. Ruskou invazi označuje za agresi a obhajuje své rozhodnutí vyznamenat prezidenta Volodymyra Zelenského. Připomíná jeho odmítnutí evakuace i ochotu zůstat v zemi. „Zachoval se jako chlap a bránil svoji zemi,“ říká. Zároveň ale přidává vlastní interpretaci kořenů konfliktu. Upozorňuje na události kolem Majdanu a svržení Viktora Janukovyče, které podle něj sehrály zásadní roli.

Při pohledu do budoucnosti Zeman nevylučuje nepříznivý vývoj pro Ukrajinu. Odkazuje na ruskou převahu v lidských zdrojích a upozorňuje na pasivitu veřejného mínění v Evropě. Zdůrazňuje však, že jde o prognózu, nikoli jistotu.

Závěr rozhovoru patří současnému napětí kolem Íránu a otázce preventivní války. Zeman zde překvapuje historickou paralelou. Připomíná rok 1936 a nečinnost západních mocností vůči Hitlerovi. „Kdyby tehdy zasáhly, možná by nebyla druhá světová válka,“ říká. Preventivní úder podle něj nelze apriorně odmítnout. Rozhodující je, proti komu směřuje.


Současně ale připouští riziko zneužití této logiky. Každý konflikt může být prezentován jako obrana. Přesto odmítá pacifismus a v případě Íránu mluví otevřeně. Teokratický režim označuje za nebezpečný a připouští, že zásah proti němu by mu „nevadil“.

Rozhovor tak nepřináší jednoduché odpovědi. Nabízí spíše pohled politika, který své postoje v čase mění, reflektuje vlastní rozhodnutí a nevyhýbá se ani kontroverzním závěrům. V jeho slovech se mísí realismus, osobní zkušenost i snaha hledat logiku v konfliktech, které často žádné jednoduché řešení nemají.

(Barták, prvnizpravy.cz, repro: ABJ)


Anketa

Měla by česká vláda znovu začít jednat o dovozu ruského plynu a ropy?

Ano 47%
transparent.gif transparent.gif
Ne 26%
transparent.gif transparent.gif
Nevím 27%
transparent.gif transparent.gif