Praha byla ve své době nejen bohatým a mocným městem, ale také důležitým centrem válečných technologií. První zmínky o pražském dělostřelectvu sahají do období husitských válek. Praha se tehdy aktivně zapojovala do výroby a používání děl, což ji učinilo významnou silou v tehdejším válečnictví. Husité, známí svou inovativností, využívali kusy, tarasnice i další typy zbraní. Jak ukazují záznamy, Pražané také spolupracovali s jinými městy, odkud dováželi technicky vyspělé zbraně, například z Norimberka.

V roce 1509 proběhly v Praze pokusy s nově vyrobenými děly. Jak uvádí dobové kroniky, ve středu po svátku sv. Václava bylo provedeno měření výkonu jednoho z děl nedaleko Vršovic. Výstřely ovšem přinesly nečekané komplikace, kdy dělové koule padaly do vinic a hrozilo poškození okolních budov. Experimenty byly vedeny mistrem Janem z Vodňan, který byl známý svými pokusy, ale jeho dělostřelecké dovednosti zůstaly nedokonale rozvinuté.

V následujících letech dělostřelecké umění v Praze rozkvétalo. Místní puškaři, jako byl Petr Puškař, se věnovali nejen výrobě, ale také opravám děl. Roku 1513 byl zaznamenán pokus o vylepšení staroměstského moždíře, který při testování v Zlechově prošel několika úpravami. Jedním z úspěšných pokusů bylo posílení střelné síly, což umožnilo dosáhnout většího dosahu. Přesto některé pokusy skončily tragédiemi, např. když při jednom z výstřelů došlo k roztržení hlavně.

Historie pražského dělostřelectva ukazuje nejen technický rozvoj, ale také odhodlání a inovativnost Pražanů. Přestože některé pokusy přinesly ztráty a škody, nelze popřít, že Praha hrála důležitou roli ve vývoji dělostřeleckého umění. Tento vývoj položil základ pro další inovace, které byly později přebírány i v jiných evropských městech.