Když dnes vyslovíme slovo pyramida, většina lidí si vybaví obrovské kamenné stavby v Gíze, symbol Egypta, archeologie i tajemství. Jenže samotní staří Egypťané tento pojem nikdy nepoužívali. Slovo pyramida pochází z řečtiny a je spojováno s významy jako oheň, světlo, záře nebo vzestup. Už samotný původ názvu tedy nese symboliku energie, pohybu a proměny, nikoli jen statické stavby z kamene. Pro Egypťany však měly tyto monumenty zcela jiný význam i jméno. Nazývali je slovem Akhet, což znamená horizont nebo místo proměny. Nešlo tedy o objekt, ale o prostorový a duchovní přechodový bod mezi světy.
Zatímco moderní pohled vidí pyramidy především jako technické stavby, logistické zázraky a archeologické objekty, původní egyptský jazyk v nich viděl funkci. Ne název věci, ale význam procesu. Ne monument, ale přechodový bod. Oheň, světlo, horizont, proměna. Tyto pojmy se opakují jak v řeckém původu slova pyramida, tak v egyptském Akhet, jen každý jazyk je vyjadřuje jinak. Řekové mluvili obrazem vzestupu a světla, Egypťané jazykem proměny a přechodu.
Dnešní archeologie pracuje s měřením, datováním a konstrukcí, ale jazyk starých civilizací často uchovává hlubší významy, než si připouštíme. Když Egypťané říkali Akhet, nepojmenovávali stavbu. Pojmenovávali funkci. A možná právě v tom je ukryta odpověď na otázku, proč nás pyramidy dodnes fascinují. Nejsou jen památkou minulosti, ale symbolem přechodu, proměny a hranice mezi světy, kterou moderní člověk už neumí číst, ale stále ji instinktivně cítí.








