Zákazy určitých potravin patří k nejstarším nástrojům ochrany lidských komunit. Podobně jako lidé v minulosti pochopili, že neznámé houby mohou být jedovaté a že ryby jako fugu mohou obsahovat smrtící toxiny, vznikala ve starověkých společnostech pravidla chránící před nemocemi a zbytečným rizikem. V prostředí starověkého Blízkého východu, kde vznikl judaismus a později islám, se mezi tato pravidla zařadil také přísný zákaz vepřového masa. Náboženské texty jej kodifikovaly jako boží příkaz, ale jeho kořeny sahají mnohem hlouběji do každodenní reality dávných pastevců a zemědělců.

Prasata byla domestikována spolu s kozami, ovcemi a skotem, přesto se v některých oblastech jejich chov postupně vytrácel. Archeologické výzkumy například ukazují, že v kopcovitých regionech starověkého Izraele nejsou po roce 1200 před naším letopočtem nalezeny téměř žádné stopy po chovu prasat, což naznačuje, že tabu spojené s jejich konzumací zde zakořenilo už velmi brzy. Zvíře, které potřebuje mnoho vody a stín a které se špatně snáší s horkým a suchým klimatem, nebylo pro pastevecké komunity ideální volbou. Ve městech zároveň představovalo zvýšené riziko hromadění odpadů a šíření nemocí. První výzkumy, které tuto hypotézu podporují, shrnuje například studie publikovaná v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences PNAS.

Biologická realita prasete mohla být pro starověké společnosti významným impulzem ke vzniku přísného zákazu. Maso z prasete, pokud nebylo dostatečně tepelně upravené, představovalo zvýšené riziko přenosu parazitů, mezi které patří především svalovec stočený nebo některé typy tasemnic. Moderní medicína tyto mechanismy popisuje velmi přesně a upozorňuje, že tradiční způsoby vaření a skladování potravy nebyly schopny riziko spolehlivě eliminovat. O souvislosti mezi nedostatečně tepelně upraveným vepřovým masem a parazitárními infekcemi detailně pojednává například materiál World Health Organization WHO.

Když se formoval judaismus a později islám, tradice přecházely z roviny kulturní zkušenosti do roviny právně náboženského systému. V Tóře i v Koránu je zákaz vepřového uveden jako závazné boží nařízení a stal se součástí identity věřících. Islám jasně uvádí, že prase je nečisté zvíře a jeho maso je zakázané, což odráží duchovní a právní rámec, který měl chránit zdraví a čistotu komunity. Tento teologický vývoj se stal pevnou součástí islámské právní nauky a v různých právních školách je dodnes potvrzován jako jeden z nejméně sporných zákazů.

Psali jsme - Harpalos a Alexandr: Nejstarší známá zpronevěra veřejných peněz

Moderní antropologové upozorňují, že potravinová tabu často vycházejí z ekologických omezení daného prostředí. V horkém a suchém podnebí chov prasat neprodukoval dostatek užitku vzhledem k jejich nárokům na vodu a potravu. Proto se společnostem jednoduše nevyplácel a postupně se proměnil v tabu. Tuto teorii podpořil zejména americký antropolog Marvin Harris, jehož práce vysvětluje potravinová tabu jako racionální mechanismus kulturní adaptace na prostředí Harris. Náboženské texty tak podle této interpretace pouze potvrdily praxi, kterou lidé považovali za nezbytnou kvůli hygienickým, ekonomickým a ekologickým podmínkám.

(Pilař, prvnizpravy.cz, foto: zai)