Právě taková zákoutí inspirovala krajináře slavné Barbizonské nebo Mařákovy školy a dlouho před nimi malíře školy Dunajské – Albrechta Dürera nebo Lucase Cranacha, jejichž díla se dnes draží za miliony. V takovém prostředí si mohli romantičtí básníci a umělci představovat tančící lesní víly. 

K tématu výstavy vedly úvahy nad zvláštní ambivalencí našich přístupů k přírodě. Na jedné straně je tendence zjednodušovat ji, zpřehledňovat, činit jednoduše udržovatelnou – „hlavně žádné spadané listí!“, které jednou podlehne letitý bez, podruhé zarostlý ovocný sad, jindy stará vrba u potoka… na straně druhé jsou davy turistů v národních parcích toužící zažít tu pravou, nespoutanou přírodu. Přitom nemusíme jezdit až do Amazonie nebo na Boubín, pěkné divočiny najdeme i v našem blízkém okolí. Tedy pokud je všechny s dobrým úmyslem nevymýtíme. Stačí se projít milovskými meandry. Ranní slunce prozařující listy vrb na potoce u Petrovického mlýna nebo srnky vycházející z houštin u Kubových rybníků – to jsou dokonalé chvíle, které zažijete přímo v našem Městě.

Místo, kde si příroda může žít vlastním životem, je dobré především pro ni samotnou. A nemusí to být celé chráněné území, někdy stačí malý kout. Na výstavě se sešli ti, kteří místní divočiny dobře znají a pro které mají také svoji hodnotu estetickou, aby vytvořili v našem nočním monokulturním lese instalace na téma divokých zákoutí. Výstava by nebyla úplná bez věrného zachycení takových míst na fotografiích a bez ryzích krajinářů. Adamovi Kašparovi a Lucii Novotné patří dík za zapůjčení obrazů.

NovinkyVysočina.cz informovala Mgr. et Mgr. Alice Hradilová, Horácké muzeum, Nové Město na Moravě.