Oblíbený mravenčí svět vznikl pod rukama výtvarníka Vladimíra Větrovského v největší dětské galerii v České republice poprvé již na konci roku 2013. Tehdy ještě z kartonu. V květnu 2017 pak byla přání nadšených dětí zhmotněna ze dřeva a nastálo. Od té doby prošlo branou do imaginárního domova malých tvorů už čtvrt milionu převtělených mravenců a jejich dospělých.

Sedm let radosti a zážitků se na dřevěné fyzické soše, jak autor instalaci nazývá, podepsalo. „Mám velkou radost, že jsme za podpory města Písek mohli Mraveniště vylepšit. Zrealizovali jsme nápady, které byly ve hře již na počátku, ale z různých důvodů na ně tehdy nedošlo. Úpravy vzešly také z podnětů od návštěvníků či od našeho lektorského týmu a z konzultací s Vladimírem Větrovským. Po sedmi letech je nejvyšší čas na změnu. Původní plán byl vracet se k Mraveništi každý rok, dva, takže jsme mu to dlužili a nyní vynahradili. Aktuální úprava je o to velkolepější,“ vysvětluje ředitel Sladovny Adam Langer.

Kromě technických a údržbových oprav se pozornosti dostalo hlavně samotným prvkům výstavy. „Mraveniště tímto konečně začíná být komplexní. Z dosavadního provozu vyplynulo několik požadavků, které jsme se snažili vyřešit. Instalovali jsme scénografické prvky na strop. Ty řeší akustiku. Přidali jsme světla, která barevně domodelovávají atmosféru celého prostoru. A velkou změnou prošla také zadní část výstavy, kde vznikl koutek lesa, jak mu pracovně říkám. Je to jakási zahrada s fantastickými rostlinami a měla by se stát útočištěm především menších dětí. Nový je také velký dřevěný paraván, který bude plnit edukativní stránku,“ vyjmenovává Vladimír Větrovský nejzásadnější změny, které ve výstavě dokonale proměnily atmosféru.

Nové Mraveniště, na kterém se mimo Sladovny, Vladimíra Větrovského nebo Hřiště pod Květinou podílela více než desítka umělců a techniků, bude až do konce jarních prázdnin otevřeno každý den v časových blocích. Od 19. března pak každý den kromě pondělků.

Vladimír Větrovský o Mraveništi: Když jsem byl na DAMU, měli jsem profesora Alberta Pražáka, což byl velice zajímavý člověk. On nás učil, že scénografie je způsob myšlení. To, co mi za tu krátkou chvíli, kdy jsem byl u něj v ateliéru, stihl dát, je dnes ve Sladovně a jmenuje se Mraveniště. Pro mě je to takový sumář všeho, co jsem se kdy naučil a tady jsem to mohl realizovat. Jsou tu materiály, které mám rád, celá instalace je haptická. Bavila mě práce s hmotou, barvou s prostorem a celkovou atmosférou. Je tu zvuk i nové technologie. Celek je pak sochou vpletenou do prostoru.   

Jihoceskenovinky.cz informovala Zuzana Bártová za Sladovnu Písek o.p.s.