Existují města, o nichž víme překvapivě mnoho a přesto nevíme to nejzákladnější, kde vlastně ležela. Starověké tabulky, kroniky i pozdější historici je zmiňují jako centra moci, náboženství a obchodu, ale jejich skutečná poloha se během tisíciletí vytratila. Podle článku zveřejněného na serveru Live Science patří mezi nejzáhadnější právě šestice měst, která badatelé stále marně hledají, přestože jejich existence je prakticky nepochybná.
Jedním z nich je Isiasagrig, město z dávné Mezopotámie, o němž se svět dozvěděl až po roce 2003. Po americké invazi do Iráku se na černém trhu objevily tisíce hliněných tabulek, které opakovaně zmiňují právě toto jméno. Z jejich obsahu vyplývá, že před čtyřmi tisíci lety zde vládli mocní panovníci obklopení paláci, psy a propracovaným dvorským životem. Město mělo dokonce palác zasvěcený Enkimu, bohu magie a moudrosti, a chrám, kde se konaly obřady a slavnosti. Vědci se domnívají, že lokalita byla vypleněna během chaosu po roce 2003, což mohlo nenávratně zničit klíčové stopy vedoucí k její identifikaci.
Podobně tajemné je egyptské město Itjtawy, které nechal vybudovat faraon Amenemhat I. jako nové hlavní město sjednoceného Egypta. Jeho název lze přeložit jako Dobyvatel dvou zemí a město plnilo roli politického centra až do roku 1640 před naším letopočtem. Přestože faraon zemřel násilnou smrtí, Itjtawy přežilo jeho vládu o celé generace. Archeologové se domnívají, že leželo poblíž dnešního Lištu ve středním Egyptě, ale přesné místo zůstává neznámé, jako by se město propadlo do písku spolu se svou slávou.
Ještě větší legendou je Akkad, srdce mocné Akkadské říše, která ve třetím tisíciletí před naším letopočtem ovládala území od Perského zálivu až po Anatolii. Starověké texty mluví o monumentálním chrámu Eulmash zasvěceném bohyni Ištar, patronce války, krásy i plodnosti. Přesto se Akkad nikdy nepodařilo lokalizovat. Podle dochovaných záznamů bylo město zničeno nebo opuštěno kolem roku 2150 před naším letopočtem s pádem celé říše, což z něj učinilo jeden z největších archeologických otazníků Blízkého východu.
Z babylonské říše pochází Al Yahudu, doslova Město Judeje. Jeho existenci potvrzuje zhruba dvě stě klínopisných tabulek, které popisují život deportovaných Judejců v exilu. Tyto dokumenty se objevily na trzích se starožitnostmi v Iráku, ale samotná osada nikdy nebyla nalezena. Přestože badatelé předpokládají, že ležela někde na území dnešního Iráku, její přesná poloha zůstává neznámá, což dává tomuto místu až symbolický rozměr vykořenění.
Dalším ztraceným centrem moci je Waššukanni, hlavní město Mitannského království, které vzkvétalo mezi lety 1550 a 1300 před naším letopočtem. Texty naznačují, že šlo o kulturně svébytnou společnost s vlastním jazykem, jejíž obyvatelé byli známí jako Churritové. Město se patrně nacházelo v severozápadní Sýrii, ale navzdory desetiletím výzkumu zůstává jeho poloha pouze předmětem odhadů a teorií.
Seznam uzavírá Thinis, jedno z prvních velkých měst starověkého Egypta. Podle historika Manetha zde vládli někteří z nejstarších egyptských králů zhruba před pěti tisíci lety. Ačkoli samotné město nebylo nikdy nalezeno, archeologové se domnívají, že leželo poblíž Abydosu v jižním Egyptě. Právě tam se totiž nachází množství hrobek šlechticů a členů královské rodiny, kteří by s tímto raným centrem moci museli být spojeni.
Tato města připomínají, že i v době satelitů a moderních technologií zůstává minulost plná prázdných míst. Ztracená města nejsou jen romantickou představou dobrodružných archeologů, ale skutečnou výzvou pro vědu, která stále čeká na své velké objevy ukryté pod pískem, hlínou a zapomněním.
(vlk, prvnizpravy.cz, obr.: aiko)
