Antické Řecko si rádo hraje na kolébku vznešené filozofie, atletických ideálů a přísných ctností, jenže realita každodenního života byla mnohem pozemštější a méně uhlazená, než jak ji malují školní učebnice. Sexualita nebyla tabu, nýbrž přirozenou součástí lidské zkušenosti, o níž se mluvilo otevřeně v komediích, básních i na symposiích, kde se u vína probíralo vše od politiky po tělesné rozkoše. Právě z tohoto prostředí pochází i zprávy o používání umělých falických pomůcek známých pod označením olisbos, které nejsou výmyslem moderní fantazie, ale doloženým prvkem antické kultury.
Zajímavé je i materiální provedení těchto předmětů. Archeologické nálezy a literární zmínky hovoří o variantách z kamene, dřeva či kůže, ale také o improvizovaných verzích z těsta nebo chlebové hmoty, které byly levné, dostupné a krátkodobé. Tento detail je výmluvný, protože ukazuje, že sexualita nebyla jen výsadou bohatých vrstev s přístupem k luxusnímu zboží, nýbrž každodenní realitou napříč společenským spektrem. Antika se v tomto ohledu nevyznačovala prudérností, spíše pragmatickým přístupem k tělu, které bylo vnímáno jako zdroj potěšení, zdraví i společenské identity.
Dnešní společnost se ráda tváří, že sexualita byla v minulosti temná, potlačovaná a obestřená studem, zatímco otevřenost je výsadou moderní doby. Antické Řecko tento pohodlný mýtus narušuje. Ukazuje, že lidé před dvěma tisíci lety řešili stejné potřeby, touhy i rozpory jako my dnes, jen bez marketingových obalů, bez plastu a bez iluze, že tělo lze oddělit od společenského života. Možná je právě tohle největší lekce z dávné minulosti, že pokrytectví kolem intimity je modernější vynález než samotná otevřenost, kterou se dnes tak rádi oháníme.







