Představa starověku jako zdrženlivého světa se při bližším pohledu rychle rozplývá. Antické Řecko i Řím dokázaly být v otázkách intimního života překvapivě otevřené, někdy až bezostyšně praktické. Manželství mělo jiná pravidla než dnes a očekávání kladená na ženy i muže se lišila podle doby a místa. V některých domácnostech byla role ženy těžká a podřízená, zatímco muž byl vnímán jako aktivní činitel, který měl povinnost projevit vitalitu a výkonnost. Právě zde vstupovala do hry příroda se svými jednoduchými, ale účinnými prostředky.
Podle historičky Stephanie Lynn Butinové, autorky knihy Mýtus o posvátné prostituci ve starověku, kolovala ve starověku řada směsí podporujících mužskou výkonnost. Nejznámější kombinací byl med a pepř, jednoduchý recept dostupný téměř každému. Směs měla povzbuzovat tělo i mysl a v tehdejším pojetí fungovala jako přírodní záruka trvalého vzrušení. Antika se však nespokojila jen s kuchyňskými ingrediencemi. Zmiňována je také indická rostlina, jejíž listy vylučovaly látku vyvolávající silnou tělesnou reakci při kontaktu s pokožkou. Účinek byl tak intenzivní, že se mluvilo o možnosti opakovaného uspokojení během jediného dne. Aby se tělo uklidnilo, používal se olivový olej, několik kapek stačilo k potlačení účinků. Starověká farmakologie byla překvapivě promyšlená a vycházela z pečlivého pozorování.
Otevřený přístup k sexualitě se neprojevoval jen v soukromí domovů. Ve starověkých Aténách byla prostituce legální a zdaněná činnost. Lidé, kteří se jí živili, byli vyloučeni z politického života a často šlo o otrokyně, přesto se jednalo o běžnou součást městského provozu. Právě zde se objevují takzvané mince lásky, drobné předměty, které kolovaly v nevěstincích a nesly vyobrazení různých erotických poloh. Nešlo o umění pro potěchu oka, ale o praktickou informaci. Obraz naznačoval, jaká služba je nabízena a číslo na rubu určovalo cenu.
Mince samotné nebyly v antickém světě žádnou novinkou. První ražby vznikly v Lydii v Malé Asii už v sedmém století před naším letopočtem a měly jednotnou velikost i hodnotu. Řekové je zdokonalili a dali jim podobu disků se symbolem města, hlavami bohů či stylizovanými zvířaty. Římské mince z prvního století před naším letopočtem však archeology dodnes zarážejí. Na jedné straně zobrazují androgynní páry, dvojice stejného pohlaví i různé intimní scény, na druhé nesou latinské číslice. Právě tato kombinace vede k domněnce, že šlo o zvláštní platební prostředek určený výhradně pro erotické služby.
Starověk tak ukazuje, že lidská vynalézavost v oblasti intimity není výdobytkem moderní doby. Afrodiziaka, jasná pravidla i symboly bez obalu vypovídají o světě, který se nestyděl pojmenovat věci pravým jménem a hledal cesty, jak spojit tělesné potěšení s každodenním životem. Možná právě proto působí antické příběhy i dnes tak provokativně a přitažlivě.
(mia, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
