Ve společnosti, která proměnila každý okamžik života v ekonomický výkon, zní připomenutí dávné čínské moudrosti téměř jako zjevení. Publicista Curro Jimenez ve svém eseji publikované na serveru Naked Capitalism tvrdí, že moderní kapitalismus lze pochopit lépe skrze taoistické zákony přirozenosti než skrze tradiční ekonomické teorie. Tao, neboli „Cesta“, popsané v Tao Te ťingu, představuje základní princip bytí a proud, který nelze zastavit ani plně pochopit. Podle autora se podobně chová i současný peněžní systém, který prostupuje každý aspekt života, aniž by jej bylo možné jednoznačně definovat.
Jimenez upozorňuje, že peníze, ač jsou neoddělitelnou součástí našeho každodenního života, se vymykají jednoznačnému výkladu. Jsou zároveň komoditou, prostředkem směny, měřítkem hodnoty, záznamem v účetnictví i nehmotnou digitální entitou. Jakmile se je pokusíme vymezit, jejich význam se proměňuje. To, co včera existovalo v podobě hotovosti, je dnes datovým záznamem v systému a zítra může mít formu tokenu v decentralizované síti. Přesto zůstávají všudypřítomné, podobně jako Tao, neviditelná síla, která vše prostupuje. Zatímco dříve lidé potřebovali peníze pouze k doplnění života, dnešní člověk je potřebuje ke všemu, co život vůbec umožňuje.
Tento posun, kdy se peníze staly cílem namísto prostředku, změnil celou strukturu lidské existence. Touha po zisku nahradila dřívější duchovní i společenské smysly. Jimenez odkazuje na psychoanalytika Jacquese Lacana, který tvrdil, že každá touha vychází z nedostatku. Člověk touží po tom, co mu chybí, a právě tato prázdnota udržuje ekonomiku v pohybu. Peníze se stávají hmotnou podobou tohoto nedostatku, tedy symbolem naplnění, které nikdy skutečně nepřichází. Čím více jich máme, tím více po nich toužíme. Jejich existence je tak postavena na neuspokojení, z něhož se rodí nekonečný cyklus růstu bez cíle.
Na tomto pozadí autor představuje druhý taoistický princip, kterým je vzájemné vznikání. Alan Watts, západní interpret taoismu, jej popisoval jako vztah mezi protiklady, které se navzájem podmiňují. Den nemůže existovat bez noci, světlo bez tmy, život bez smrti. Podle Jimeneze lze stejnou logiku aplikovat i na vztah mezi kapitálem a prací. Tyto dva prvky nejsou v rozporu, ale tvoří dvě strany téže mince. Práce vytváří kapitál, kapitál umožňuje další práci a celý systém je poháněn penězi, které tento vztah spojují. Bez peněz by neexistovala práce v moderním smyslu, protože ta je definována očekáváním finanční odměny. Bez práce by zase nebyl kapitál, neboť ten vzniká jen z hodnoty vytvořené lidskou činností. Oba prvky se rodí a zanikají společně, v rytmu připomínajícím dýchání vesmíru.
Marxistická kritika kapitalismu se podle Jimeneze často soustředí na nadvládu kapitálu nad prací, aniž by si všímala, že oba póly existují pouze ve vzájemném vztahu k penězům. Je to, jako by někdo vyčítal dni, že utlačuje noc, aniž by si uvědomil, že bez noci by den ztratil význam. V taoistickém pohledu nejsou kapitál a práce protivníky, ale komplementy, které se vzájemně vytvářejí i ruší. Ekonomika proto funguje spíše jako živý organismus než jako bitevní pole.
Třetí klíčový princip taoismu (wu-wei) bývá překládán jako „nekonání“ nebo „nezasahování“. Alan Watts jej chápal jako jednání v souladu s přirozeným během věcí, podobně jako plavec, který se nechává nést proudem místo toho, aby s ním bojoval. Jimenez tento princip přirovnává k „neviditelné ruce trhu“ Adama Smithe. Trhy jsou podle něj místem, kde se kapitál a práce přirozeně setkávají, a jakýkoliv pokus o vnější zásah narušuje jejich rovnováhu. Když stát upřednostní jeden pól na úkor druhého, chová se jako někdo, kdo se snaží prodloužit den tím, že potlačí noc. Výsledkem bývá nerovnováha, nikoliv spravedlnost.
Autor však zároveň upozorňuje, že tato paralela má své meze. Tao nelze ztotožnit s penězi, protože Tao je principem celého bytí. Zahrnuje přírodu, vesmír i nepoznatelné. Peníze jsou pouze lidským nástrojem, který jsme povýšili na božstvo. Přesto tato metafora odhaluje, jak hluboko pronikla ekonomie do naší kultury a vědomí. V době, kdy se i narození dítěte pojí s dluhem a vzdělání s investicí do „lidského kapitálu“, se ekonomické myšlení stalo novou metafyzikou modernity.
Závěr Jimenezova textu proto vyznívá s jistou ambivalencí. Připodobnit Tao k penězům je záměrný paradox, který má ukázat, jak jsme ekonomice přisoudili sílu dříve vyhrazenou přírodě či Bohu. Všechno měříme penězi a i když to děláme nevědomě, řídíme se jejich rytmem. Porozumět této skutečnosti je podle autora prvním krokem k osvobození. Tao nás učí, že rovnováha nevzniká z kontroly, ale z přijetí proměnlivosti. Právě v tom může být klíč k humanizaci ekonomiky: ne bojovat s její podstatou, ale pochopit ji jako součást přirozeného řádu věcí.
(Pilař, Naked Capitalism, foto: zai)
