Jedním z nejvýraznějších znaků tohoto hmyzu je množství ostrých trnů, které pokrývají celé tělo – včetně nohou, hrudi a hlavy. Tyto výrůstky nejsou samoúčelné. Slouží jako efektivní obrana proti predátorům: málokteré zvíře se ochotně pustí do něčeho, co vypadá jako chodící kaktus. Trny zároveň pomáhají v maskování a ďábel se svým tvarem a barvou snadno ztratí v houští trnité vegetace pralesa.
Na hlavě má navíc výrazný roh či výčnělek, který připomíná korunu... možná symbolicky, protože ve svém prostředí tento hmyz skutečně vypadá jako král bizarností.
Jedním z fascinujících rysů tohoto hmyzu je jeho způsob komunikace. Samci lákají samice pomocí „zpěvu“ neboli stridulace, což je tření tělních částí o sebe, čímž vytvářejí hlasité zvuky. U tohoto druhu je zvuk dostatečně silný, aby přilákal samici i ze vzdálenosti několika metrů. Naneštěstí však může také přivolat netopýry a jiné predátory, kteří jsou na tyto zvuky naladěni.
Studie z roku 2004 ukázala, že čím složitější a hlasitější zpěv, tím více trnů má daný jedinec. Z toho vědci usuzují, že vysoká „ozbrojenost“ trny může být evoluční odpovědí na zvýšené riziko predace u jedinců, kteří se častěji „ozývají“. Jinými slovy „kdo chce být slyšet, musí být i těžko sežratelný“.
Jeho nadšený výkřik „Absolute wow!“ vystihuje reakci většiny lidí, kteří se s tímto neobvyklým hmyzem setkají poprvé.
Trnitý ďábel rohatý je příkladem toho, jak fascinující, podivná a komplexní dokáže být evoluce v prostředí deštného pralesa. I když působí hrozivě, je to zároveň ukázka toho, jak důmyslně si příroda poradila s rovnováhou mezi viditelností a ochranou.