Když se na jaře roku 1917 ve vesnici Fátima uprostřed Portugalska rozšířily zprávy, že tři malé děti, Lucia dos Santos a její bratranci Francisco a Jacinta Marto, tvrdí, že viděly Pannu Marii, zprvu tomu málokdo věřil. Země byla zmítaná válkou, panující republikánský režim byl k náboženství nepřátelský a víra lidí procházela těžkou zkouškou. Děti přesto tvrdily, že se jim Panna Maria zjevila ve světelném oblaku a přislíbila, že se bude na stejném místě objevovat každý třináctý den v měsíci až do října. Při posledním zjevení prý dojde k velkému zázraku, aby uvěřili i ti, kdo pochybují.
Zpráva se rychle šířila. Kněz dětem doporučil opatrnost, ale zvědavost veřejnosti rostla. K dalším zjevením už přicházely stovky lidí. Někteří tvrdili, že neviděli nic, jiní popisovali zvláštní záři nebo vůni. Děti říkaly, že Panna Maria vyzývá k modlitbě růžence za ukončení války a že její Neposkvrněné Srdce nakonec zvítězí. Jak se blížil říjen, do Fátimy začali proudit poutníci z celé země. O události psal i tisk a mezi svědky nechyběli novináři, kteří přijeli prověřit, zda se skutečně něco stane.
Ráno 13. října 1917 pršelo. Pole u Cova da Iria se proměnilo v bahnitou plochu a nad krajinou se válela šedá mračna. Přesto se tu shromáždilo podle odhadů 50 až 70 tisíc lidí, mezi nimi rolníci, kněží, ženy s dětmi i novináři z Lisabonu a Porta. Lucia vyzvala všechny, aby sklopili deštníky a začali se modlit. Náhle se déšť zastavil, mraky se rozestoupily a objevilo se slunce. Podle svědků zářilo jinak než obvykle. Bylo jasné, ale neoslnilo, takže se na něj dalo dívat přímo. Pak se začalo otáčet, měnit barvy a pohybovat po obloze. Mnozí měli pocit, že se přibližuje k zemi. Lidé volali, modlili se, někteří plakali a činili pokání v přesvědčení, že přichází soudný den. Zem i oblečení, které bylo před chvílí promočené, se během okamžiku vysušily.
Lucia později uvedla, že při zjevení spatřila i svatého Josefa s Ježíškem, který žehnal světu. Zázrak měl okamžitý ohlas v celé zemi. Největší portugalský deník O Século otiskl článek s titulkem „Jak slunce tančilo ve Fátimě“. Reportér, který se považoval za nevěřícího, přiznal, že byl svědkem něčeho, co neumí racionálně vysvětlit. Podobné výpovědi zaznamenaly i jiné noviny a mezi svědky byli učitelé, lékaři či právníci, tedy lidé zvyklí pracovat s fakty. Jejich popisy se v hlavních rysech shodovaly, i když se lišily v detailech barev a pohybů.
Církev zahájila rozsáhlé vyšetřování a po více než deseti letech, roku 1930, uznala zjevení jako „hodné víry“. Lucia později vstoupila do kláštera karmelitek a žila až do roku 2005, zatímco Francisco a Jacinta podlehli v dětství španělské chřipce. V roce 2000 je papež Jan Pavel II. blahořečil a roku 2017 byli prohlášeni za svaté. Lucia také zveřejnila obsah tří tajemství, která jim Panna Maria svěřila. První se týkalo pekla a výzvy k pokání, druhé předpovědělo konec první světové války a nástup druhé, pokud se lidé neobrátí. Třetí tajemství zůstalo dlouho utajeno. Vatikán ho zveřejnil až v roce 2000 s tím, že se vztahuje k atentátu na papeže Jana Pavla II. z roku 1981. Někteří badatelé se však domnívají, že část textu byla zamlčena a že se týká budoucí krize samotné církve.
Skeptici nabízeli jiná vysvětlení. Tvrdili, že mohlo jít o optické jevy v atmosféře po dešti, například difrakci nebo refrakci slunečního světla – případně o psychologický efekt davové sugesce. Meteorologové upozorňovali, že ne všichni obyvatelé okolních vesnic zaznamenali stejné úkazy, což by odpovídalo lokální iluzi způsobené vlhkostí vzduchu a silným očekáváním. Přesto pro tisíce svědků i pro církev zůstává událost nadpřirozeným zázrakem, který potvrdil sílu modlitby a víry.
Fátima se postupně proměnila v jedno z nejvýznamnějších poutních míst světa. Každý rok sem přicházejí miliony lidí, aby si připomněli den, kdy „slunce tančilo“. Obrovská procesí se světly a modlitbami zaplňují celé údolí Cova da Iria a ticho, které doprovází okamžiky modlitby, se stalo symbolem naděje a obrácení. Pro věřící představuje Fátima dotek nebe a výzvu k pokoře, zatímco pro historiky a psychology zůstává příkladem mimořádného hromadného zážitku, který se vymyká hranicím racionálního světa. Zázrak ve Fátimě tak dodnes rozděluje svět na ty, kdo věří, a ty, kdo hledají vědecké vysvětlení. A právě v této dvojznačnosti spočívá jeho trvalé kouzlo.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)
