USA svého času vyslaly do Sýrie stíhačky F-22A Raptor páté generace . Naproti tomu ruské stíhačky čtvrté a další generace, SU-35S , byly v Sýrii již delší dobu umístěny .

Su-35

SU-35S si zachovává základní aerodynamický design a velkou část konstrukce letounu SU-27, ale dostává se mu významných aerodynamických vylepšení díky zcela novým motorům a digitální avionice.

Mezi významné změny patří odstranění hřbetní ploutve, zvýšení vnitřní kapacity paliva a instalace nových odnímatelných doplňkových externích palivových nádrží.

Čínský pokrok v oblasti šesté generace bojových letounů

Pro pohon byly zvoleny dva proudové motory Saturn AL-41F-1S (Saturn 117S) se schopností supercruise, které dávají tomuto letadlu velkou výhodu oproti potenciálním protivníkům v režimu vzdušného boje. Maximální rychlost letadla je Mach 2,26, zatímco dolet je 4500 km.

Avionika je plně digitální. V nose je umístěn radar Tichomirov NIIP Irbis-E, který umožňuje detekci 30 cílů ve vzdálenosti 400 km a simultánní střelbu až na osm cílů. V režimu vzduch-země (moře) radar poskytuje mapování terénu, umožňuje simultánní útok na čtyři hladinové cíle přesnými zbraněmi vzduch-země (moře) a zároveň skenuje vzdušný prostor a hledá hrozbu, na kterou může odpálit aktivní radarem naváděné střely vzduch-vzduch. Cíl o velikosti 3 metry čtvereční detekuje ve vzdálenosti 350-400 km, zatímco cíl o velikosti 0,01 metru čtvereční detekuje ve vzdálenosti 90 km.

Kromě toho se v ocasní části „jaoka“ nachází radar N012, který je určen k prohledávání zadní polokoule. Toto zařízení není určeno pouze k varování pilotů před nebezpečím, ale také k použití řízených střel vzduch-vzduch k obraně ze zadní polokoule.

Konkrétně po odpálení raket R-73 změní kurz o 180 stupňů a následně útočí na cíl, který ohrožuje letadlo ze zadní polokoule.

Letoun je vybaven 30mm kanónem GŠ-301 se 150 granáty. Jako stíhací letoun nese až 12 raket vzduch-vzduch R-37, R-73 a R-77. Jako stíhací bombardér nese až 8 000 kg munice na 12 nosičích na křídlech a trupu. Rakety R-77 mají dolet 110 km, zatímco rakety R-37 jsou rakety dlouhého doletu s doletem okolo 300 km.

Pohled na F-22

Naproti tomu F-22A má radarový odraz, který lze přirovnat k malému ptákovi, jako je ten u specializovaného „stealth“ letounu F-117A. Všechny konstrukční detaily byly zaměřeny na minimalizaci odrazů. Všechny části letadla jsou spojeny v harmonickém celku složeném ze zkosení bez ostrých ploch.

To je obzvláště dobře vidět na krytu vyrobeném z kusu polykarbonátu, který zcela kopíruje linie letadla. Panely a dveře zbraňového prostoru jsou dokonale zarovnané bez mezer, které by mohly způsobovat nežádoucí radarové odrazy.

Snížení radarové viditelnosti bylo dosaženo průřezem přední části letadla ve tvaru diamantu, čímž bylo dosaženo odmítnutí radarových signálů ve vybraných směrech. Snížení tepelného záření bylo dosaženo odkloněním proudu, chlazením výfukových plynů a podobně.

Zkušenosti společnosti Boeing s vývojem adaptivních křídel pro danou misi pomohly při výběru křídel pro F-22. Vstupy vzduchu mají pevnou geometrii a jsou optimalizovány pro nadzvukový let. Pro jiné podmínky jsou na horních plochách vstupů vzduchu umístěny větrací otvory.

Pro pohon tohoto stíhacího letounu byl zvolen motor Pratt & Whitney F-119 (Pratt & Whitney F-119-PW-100). V úchytech uvnitř trupu je umístěno deset střel vzduch-vzduch AIM-9M (AIM-9M) nebo šest AIM-120C AMRAM (AIM-120C AMRAAM). V trupu jsou uloženy zbraně větších rozměrů, které jsou určeny pro útoky na hladinové cíle. Jako stíhací bombardér nese maximálně 9 000 kg munice. Střely AIM-120C mají dolet 105 km.

Pilot stíhačky F-22A se pro vyhledávání cílů spoléhá na high-tech a spolehlivý počítačový integrovaný avionický systém. Všechny senzory letadla jsou prostřednictvím vysokorychlostních vysílačů propojeny s počítačem, který je zodpovědný za zpracování dat, prezentaci informací a přijímání elektronických protiopatření.

Kromě radaru AN/APG-77 (AN/APG-77) s anténou s aktivním elektronickým skenováním je hlavním zdrojem informací o F-22A pasivní systém AN/ALR-94 (AN/ALR-94). Používá se při průniku do oblasti, kde se očekává kontakt s nepřátelskými letadly. Pasivní systém F-22A vyhledává nepřátelské radarové záření na vzdálenost až 463 kilometrů.

Radar APG-77 má pracovní dosah 160 až 240 km, ačkoli některé údaje uvádějí, že dosah radaru je 400 km. Maximální rychlost letadla je Mach 2, dosah je 3219 km.

Vlastnosti a schopnosti letounu F-22A byly sice zaplaceny vysokou cenou, ale na materiálu se nešetřilo, a proto americký Kongres zakázal vývoz tohoto letadla i spolehlivým americkým spojencům.

A kdo je lepší?

Ale vraťme se k Jaegerovi. Vyvstává otázka, které letadlo je lepší, Su-35S nebo F-22A?

Možná nejlepší odpověď dal stíhač – všechno záleží na pilotovi.

(rp,prvnizpravy.cz,informer,foto:arch.)