Britský premiér Keir Starmer, který bude muset rozhodovat o vojenských operacích v příštích letech, by se měl poučit z historie. Britské angažmá v Afghánistánu ukázalo, že vojenská expanze bez jasné strategie a dostatečných zdrojů může vést k katastrofě. Vzpomínka na Falklandskou válku, kdy britská odvaha a rozhodnost slavily úspěch, je sice lákavá, ale současná realita je jiná: Británie nemá dostatek vojáků, vybavení ani financí, aby se mohla vrhnout do nové vojenské operace, píše ve svém komentáři britský server UnHerd.com.
Dnešní britská armáda má přibližně 75 000 profesionálních vojáků, o třetinu méně než v roce 2010. To výrazně omezuje její schopnost vést dlouhodobé mise v zahraničí. Před dvaceti lety mohla Británie udržovat dva desetitisícové vojenské kontingenty v Iráku a Afghánistánu. Dnes by s obtížemi dokázala vyslat jedinou brigádu o síle 7 000 mužů, a to pouze krátkodobě.
Ještě vážnější je situace v těžké technice. Většina tanků Challenger 2 prochází zdlouhavou modernizací a není k dispozici. Samohybná děla AS-90 byla předána Ukrajině, a britská armáda nyní disponuje pouze 14 kusy švédských děl Archer, z nichž nasaditelných je sotva osm. Bojová vozidla Warrior jsou na hraně životnosti a náhradní flotila obrněných vozidel pochází z éry afghánské války, kde byla navržena proti improvizovaným výbušninám, nikoli proti těžké konvenční armádě.
Francis Tusa, editor magazínu Defence Analysis, dokonce prohlásil, že britská armáda je v nejhorším stavu od Dunkirku v roce 1940. Tehdy však Británie mohla spoléhat na masivní válečnou výrobu. Dnes je situace jiná a žádné rychlé posílení armády není na obzoru.
Navzdory této tristní realitě existuje v britské armádě nebezpečná tendence k optimismu za každou cenu. Nasazení vojáků se často nehodnotí jen z hlediska obranyschopnosti státu, ale také jako „příležitost“ pro armádní důstojníky. Důvod je jednoduchý: Britská armáda od odchodu z Afghánistánu v roce 2014 nevedla žádnou rozsáhlou vojenskou operaci. Pro generaci mladších důstojníků a vojáků znamená dlouhodobá absence bojového nasazení riziko kariérní stagnace.
Výsledkem je kultura „lepší něco než nic“. Přesně to se stalo v roce 2006, kdy se Británie zapojila do neudržitelné kampaně v afghánské provincii Helmand. Tehdejší šéf britské armády Richard Dannatt měl údajně prohlásit, že pokud nebudou britští vojáci nasazeni v boji, dojde k jejich redukci. Helmand tak paradoxně nebyl jen operací proti Talibanu, ale i způsobem, jak si armáda chtěla zachránit rozpočet. Výsledek? Obrovské ztráty, dlouhodobé oslabení armády a nakonec stejně nevyhnutelné škrty.
V současné době se v Londýně diskutuje o možnosti nasazení britských vojáků na Ukrajině. Oficiálně by se mělo jednat o mírovou misi, ale jak ukazuje historie, mírové mise mohou rychle přerůst v aktivní bojovou operaci.
Britská 7. lehká mechanizovaná brigáda, která by mohla být nasazena, používá vozidla Foxhound a Jackal,tedy lehká obrněná auta, která v případě přímého střetu s ruskými tanky a dělostřelectvem neposkytují prakticky žádnou ochranu. Bývalý důstojník britské armády Nicholas Drummond varuje, že brigáda nemá dostatek těžkých zbraní ani odpovídající pancéřování.
Psali jsme:
Z vojenského hlediska by tedy jakékoliv rozsáhlejší britské nasazení bylo hazardem. Pokud by operace probíhala delší dobu, bylo by obtížné udržet brigádu v bojeschopném stavu. A především: Může si Británie dovolit další vojenské selhání po Afghánistánu?
Pro Keira Starmera je tato situace velkým testem. Jako premiér musí čelit tlaku vojenských kruhů, které by rády viděly posílení armády skrze aktivní nasazení. Zároveň však musí brát v úvahu realitu: Britská armáda nemá dostatek lidí, techniky ani financí na rozsáhlejší vojenské operace.
Minulost ukazuje, že unáhlená vojenská rozhodnutí mohou mít katastrofální následky. Falklandská válka byla úspěchem, ale tehdy měla Británie funkční armádu. Afghánistán naproti tomu ukázal, jaké následky může mít špatně promyšlené vojenské angažmá.
Pokud Británie chce hrát roli globální mocnosti, musí nejdříve napravit stav své armády, a ne se hnát do operací, na které nemá kapacity. Jak kdysi varoval admirál Henry Leach, vojenské ambice mohou být lákavé, ale mohou také vést ke katastrofě. Keir Starmer by si měl jeho slova vzít k srdci.
(nov, UnHerd.com, repro: Kana13)
